I love Christmas time but... I always eat so much sweets!

Ahoj, hohohoo. 
Jak u vás probíhají přípravy na Vánoce? Máte už všechny dárky, nebo jako já stále ještě tápete a nevíte, čím obdarujete tak polovinu své rodiny? Prosíím, ať v tom nejsem sama!

What's new in my and bichons life :-)

Začnu tou nejvíc neotřepanou větou, Jakého jste měli Mikuláše? :-) Taky jste dostali milion sladkých neřádů a lákadel, jako já? - Už aby byla neděle večer a já si to všechno dovezla do Prahy, kde to honem všechno naservíruji Honzíkovi. (A jez!) Jinak to nevidim.

Ale protože jsme včera dorazili až pozdě večer, opravdového mikuláše jsem zahlédla jen z auta. A potom  v noci při venčení bobánka jsem v dálce slyšela asi řetěz nějakého opilého čerta, tak jsem instinktivně změnila směr.

Dnešek jsem měla nabitý. Ráno jsem byla na návštěvě u příbuzných, protože ještě neviděli toho našeho prďolu, tak jsem jim ho šla ukázat - no a byli z něho uplně vedle :-D A odpoledne jsme jeli zase k jiným příbuzným na rodinnou oslavu. Tam ten náš brouček také sklidil úspěch a nejednu rozněžněnou a rozteklou šišlající tvář. :-) (A Radanka sklidila nejednu skleničku šampaňkého a do večera ji bolela hlava.)

Konečně jsem také navštívila naší posilovnu na koleji. (Ano, konečně jsem překonala stud a strach, že tam někdo bude - nedej bože kluci!! a že se mi někdo bude smát a tak, ani nevím, proč.) Nejsem nějaká frfňa, ale upřímně... nečekala jsem příliš, ale i tak jsem docela koukala. :-D 2 místnosti, kde jsou dokola naskládaně činky a stroje. A nějaké to zrcado a rádio. (Nebojte, fakt jsem tam nečekala recepci ani pult s proteinovými nápoji.) Když jsem přišla brzo ráno s tajným přáním, že tam budu sama (nevyšlo), namířila jsem si to rovnou k pásu. Klik, cvak, běžíme. Prvních pár kroků jsem lehce vrávorala, protože ten pás byl tak rozviklaný, že jsem měla pocit pocit, že se to za chvíli rozsype. (Taky jsme z něho asi po 10ti minuách málem žuchla, naštestí jsem to ale na poslední chvíli vybrala. Ale slečnu, co se za mnou protahovala, jsem, myslím, docela vyděsila. :D) Ale to ještě neznamená, že to byla má poslední návštěva, Naopak, plánuju se do toho zakousnout a chodit si na ten děsivej stroj pravidelně protrénovat nervy. A stejně z něj jednou spadnu. To prostě vim.

Musím, prostě musím se s vámi podělit :-D Ode dne, co jsme byli v kině na Mockingjay, nemůžu přestat poslouchat všechny soundtracky z filmu a neustále myslet na to, jak to asi všechno dopadne... :-D A neustále doma naznačuju, že ty knížky by mi pod stromečkem udělaly fakt radost! :-D A včera jsem na youtube narazila na toto video - no a nemám slov.. Kdo filmy viděl, určitě ta svá také ztratí, pokud se podívá.. :-) 

A dále tu mám ta slíbená selfíčka a psí fotky. :-D... 

Vánoce, škola, čmárání a trocha chvály :-)

Tak se mi zdá, že Vánoce už opět zaplavily obchodní centra i ulice. Jen ke mně stále ještě nějak nedoputovaly. Každým rokem bývám vánočně naladěná už někdy na začátku listopadu, pouštím si vánoční písničky, kupuji dárečky.. Ale letos nic. A nejsem ani ve stresu, že ještě nemám koupený jediný dárek (ostuda!).
Myslím, že až odevzdám poslední test a zmuchlám poslední (letošní) papír s učivem a hodím ho do koše, pak teprv pro mě začnou Vánoce. :)
Né že bych si stěžovala, jsem ráda, že si spoustu testů můžu odpykat ještě před Vánoci a (SNAD) nebudu vše hodit v lednu/únoru.. na druhou stranu bych už ale uvítala klid (a nákupy a pohádky...).

Má podoba relaxu a odreagování.. :)

Teď, koncem listopadu, jsem měla chvíli volno, to jen abych si pořád jen nestěžovala.. :) V sobotu nás tu byl navštívit můj mladší brácha, tak jsme s Honzíkem měli program na celý den. I když jsme toho ale plánovali víc, stihli jsme jen Staromák (stromečeeek!) a Ikeu. Možná, kdybychom v prostřed dne neusnuli na koleji (a bráchovi to teda moc nevadilo, byl spokojenej na přítelovo notebooku a něco si tam střílel :D), stihli bychom toho mnohem víc. 

Nedávno jsme se venku zapovídali s jednou kamarádkou, která nám líčila, jak byla v kině na novém Hunger Games a jak to bylo skvělý. Nijak mě to nezajímalo, říkala jsem si,  že je to určitě zas jen nějaká sci-fi blbovina. Přítel ale večer stáhnul a pustil 1. díl a mně spadla čelist. Jo, byla to "sci-fi blbovina", ale sakra dobrá. Ještě tu noc jsme dokoukali i 2. díl a tak nějak se pak stalo, že jsem druhý den rezervovala lístky do kina na díl 3. :-) Sice to nebyla premiéra a kino (Premiere Cinema) ve švech taky zrovna nepraskalo, ale bylo to úžasný.. Šla bych na Mockingjay klidně znovu a pak zas a pak ještě jednou. Ale skončilo to tak - ..... !!!! Prostě díl rozdělený na 2 části nikdy nemůže skončit uspokojivě. Takže já teď budu čekat ROK, než s klidem usnu, bomba. :-D K mému překvapení jsem nedávno objevila Ameriku zjistila, že filmy jsou podle knížek, tak si je chci co nejdřív sehnat a přečíst. Ale tu poslední asi jen do půlky - nechci znát konec dopředu jako u Harryho Pottera :-) Tak snad to dodržím a nebudu moc nakukovat. 

Tuto písničku si s Honzíkem od včerejška broukáme pořád dokola, je jedním slovem úžasná. (Ne, jedním to nejde, je tak emotivní, něžná, smutná, kouzelná.... ách :D). Jennifer Lawrence byla skvělá (a strašně krásná). :-) Ale dojem udělal i Josh Hutcherson, přestože jsem ho dříve moc nemusela. Přítel ho ale ve filmu uplně nesnášel. :-D

No, doufejme, že nedopadnu takto :-D...

Tak se mějte krásně, já si jdu poslechnout zbytek přednášky z managementu ..  #pilnystudent

;-)

Photos (of my baby) and a few words..

Ahoj... 

Dnes to bude jen takový rychločlánek. Nebudou výmluvy, jak teď nemám čas, ani nářky a pláč, jak se musím učit na test z matematiky béé. Spíš jen ahoj, žiju. :-) To dneska musí stačit. Ale slibuji, že až mě políbí múza, napíšu něco s hlavou i patou. (A měla by si s tou líbačkou pospíšit!)

Busy, stressed but still sooo happy!

Zdravím :-)
Hlásím se zas po delší době a jsem ráda, že vůbec. Mám teď dny nabitější víc než kdy předtím. Poslední dobou pořád někde lítám, něco zařizuju, s někým se dohaduju, učím se, k tomu si vždycky odskočím do školy na nějaký ten test... Kdybych neměla tu svou úžasnou rodinku, asi bych se z toho už dávno zbláznila. Rodinkou myslím pejska a přítele, s nimi je mi nejlépe. ❤

Jelikož je pejsek teprve čerstvý přírůstek, stále od někoho slýcháme, jací jsme blázni, že jsme si ho pořídili, že je to úvazek na X let a podobné řeči a domluvy. A? Přeci vím, že když jsme si přivedli domů štěňátko, že to není na 1 semestr, ale že s ním budeme žít hoodně dlouhou (doufám že co nejdelší!!) dobu. Že se o něho musíme starat ( - kdyby tak ten, co to říká, viděl, jak MOC dobře je o něho postaráno a kolik u nás dostává lásky). :-) Je to prostě miláček, na kterého nedáme dopustit. A chytrolíni s ještě chytřejšími řečmi ať se jdou bodnout, moc dobře víme, do čeho jsme šli a nikdy bychom toho nelitovali. A že jsme mladí? - Jsem si jistá, že se mu věnujeme víc a máme na něho mnohem víc času, než by měla většina těch starých. 

Momentálně jsem v Praze jen s tím naším malým milým chlupáčkem, druhá láska přijede až zítra, takže tu válčíme spolu sami. :-) (Teď teda zrovna nee, malej válečník si natáhl šunky na naší posteli a nevypadá, že by se měl v brzské době vzbudit. :-) )

Jinak co se týče 'my fit mind' - v tuto chvíli moc fit nejsem, co vám budu lhát.. Nějak jsem na ten zdravý životní styl začala prdět. Ale už přišel i ten zlomový okamžik, kdy jsem si řekla tak to by stačilo a snažím se o znovuzavedení zdravého stravování. Pohyb také budee, už pokukuju po místní posilovně (světe div se!), máme nějakou na koleji - viděla jsem dovnitř zatím jen oknem :-D asi nebude nijak světová, to je jasný, ale měl by tu být běhací pás a nějaký cyklo trenažer, což mi bude bohatě stačit. Takže vlastně ani nebudu říkat, že chodím do posilovny ale na nějaké to kardio, které právě teď mé tělo potřebuje jako sůl. I přítel by se přidal, z toho mám ooobrovskoooou radost! :-) A taky bych moc ráda začala chodit se psím miláčkem na cvičák, máme jeden kousek od koleje, tak tam co nejdřív zajdu a poptám se :-) Dřív jsem dělala agility s naším rodinným pejskem, ale pak nějak (asi sám od sebe?!!!) ztloustnul a s běháním/skákáním byl konec, aby si neoddělal klouby :-( Ale našeho Maxíka si hezky pohlídáme a nedovolíme nikomu, aby ho vykrmoval, tak. :-) Doufám, že nám to s tím cvičákem vyjde, jsem na to hrozně natěšená :-)) (pro rejpaly, že to není žádná bordera ale bišon, viděla jsem na vlastní oči šikovnou bišonku vyhrát závody, takžee kuš :D).

Dnešní svačinka po cestování. 

A ještě taková aby-se-neřeklo večeře. 

Překrásná růže od Honzíka :)

"A tohle všechno uneseme, paničko?" - aneb balení s malým pomocníkem ❤
(Jeho pelíšek mi zabral polovinu kufru :-D). 

I když je tu pár věcí, na které bych ráda zapomněla a které mi poslední dobou přidělaly několik vrásek na čele, můžu říct, že jsem hrozně moc šťastná. Ve svém příteli mám úžasnou oporu.. :-) on je neodmyslitelná a nejdůležitější součást mého života. Když nejsem s ním, jako třeba dnes nebo včera, nejsem ve své kůži, jsem smutná a chybí mi. Díky němu miluju svůj život. A teď, když bydlíme po 2,5 letech spolu, je to konečně dokonalé. Každý problém, se kterým se mu svěřím, je najednou o tolik menší. Nic není těžké, když jsme na to dva. ❤ Můžu s ním být sama sebou a on mě takovou bere. A prdlajs že mě to přejde :-P

A jak se daří vám? :-)

Mějte se krásně!
Vaše Raduška


PS.: A už umíme sedni! ❤