Rok na světě ❤

Hezký večer!

Zdravím vás z naší malé psí oslavy. Dneska slavíme jeden rok života toho našeho mrňousa ❤ Mám asi miliardu fotek, na kterých ho pusinkuju nebo sám pózuje s dortíkem (který jsem mu dneska pekla a je samozřejmě ze samých dobrůtek, které může), s party čapkou, s dárečky, se mou a s přítelem... znáte to. :-D Taky tu máme všude rozvěšený balonky a všem od rána píšu, že MAXÍK MÁ DNESKA 1. NAROZENINY!! Prostě magor. :-D Ale chtěla jsem to udělat nezapomenutelný, protože vim, že až se za pár let kouknu na fotky, budu mít na co vzpomínat a taky budu patřičně pyšná, jak jsme to hezky oslavili. :-D 

Minulý týden jsme byli s přítelem v kině (po dlouhé době) na papírových městech, na které jsem se chystala už hrozně dlouho! Knížku jsem sice přečetla jen ze třetiny, protože nebyl čas (a četla jsem souběžně milion jiných knížek), ale o to víc jsem byla zvědavá, jak to dopadne. A byla jsem vlastně ráda, že dopředu neznám konec. Stejně tak to mám i s Hunger Games. Knížky mám přečtené i pozpátku kromě druhé poloviny posledního dílu. Abych nebyla v kině za chytrou. :-D Za každou cenu se snažím si tu nevědomost udržet, jenže pak příjde třeba takový Honzík a poví mi, že někde četl, že tam "někdo" umře! (Nebudu svině, nepovím vám kdo!) Ale to jsem se dostala úplně pryč od Papírových měst... Bylo to krásný. Opravdu. :-) A konec mě hrozně překvapil.. Není to typická lovestory. Mám v plánu tu knížku dočíst, protože se mi moc líbí myšlenka toho příběhu a je jasný, že v knížce bude ještě víc. A herci byli taky parádní! Jen mě trošku zklamalo, že na to, že jsme byli v kině ve čtvrtek, kdy měl u nás film premiéru, byli jsme v poloprázdném sále... spíš prázdném, než plném... hodně prázdném.... nebylo nás tam ani deset !!! A přitom to má podle čsfd.cz poměrně vysoké hodnocení, tuším, že něco přes sedmdesát. 

Tenhle soundtrack se mi hodně líbil! Ta úvodní melodie je prostě boží. :-)

Dneska jsem si udělala další radost. Koupila jsem mně a Honzíkovi lístky na muzikál Kleopatra ❤ Sice je to hodně, hodně dopředu, ale chtěla jsem dobrý místa, který už tak byly skoro rozebraný (!!). Šíleně se těšim! Sice jsem na Kleopatře už jednou byla (s bráchou jsme dostali lístky od rodičů k Valentýnu a jeli jsme tam pak všichni čtyři a byl to jeden z nejkrásnějších zážitků!), ale moc ráda ji uvidím znovu, je to moje srdeční záležitost. :-) Ať už je listopad, prosím !!! 

Jinak já teď trávím prázdniny pracovně. Nestěžuju si, mám skvělou brigádu. Jen to nejsou moc prázdniny, no...:-) Netrávím s přítelem a s pejskem tolik času, kolik bych si přála... 

Budu muset jít na kutě, ráno vstávám ošklivě brzo. :(

Mějte se krásně! 

Dieta, zkoušky, filmy a Hunter

Dneska tu mám odlehčující článek, aneb Jak se mám a Co je nového. :-)

Už asi tak půl roku "držím dietu". :D Nic nového. A ano, víme, jak to s ní doopravdy bylo, když jsem nekřičela do světa žádné super výsledky. ALE asi před dvěma týdny se stal zázrak a já ji začala držet opravdu. Fakt. Už nekecám. :D A když se dostavily první výsledky (alá 3 kila dole!!!), udělala jsem hlavou díru do stropu, jak jsem se radovala. Zároveň jsem na sebe ale dost naštvaná, že jsem nebyla schopná začít už v lednu, to bych teď vypadala trošku jinak a nebyla v takové časové tísni (léto se blíží a mně začíná být v džínách vedro -.-).

Hned jsem si teda za odměnu vyhlídla pár proteinových tyčinek, tak už se nemůžu dočkat, až si pro ně zajedu a ochutnám! 

Také se teď peru se školou, protože pomalu začíná zkouškové a to je skutečně to nejhorší období studentova (jinak božího) života. 

Také pořád jezdím venčit Huntera. Uvědomila jsem si, že s tím jen tak už nepřestanu. Nemohla bych, neměla bych na to srdíčko. Zamilovala jsem si ho až moc. Takže mu budu dělat procházkovýho parťáka ještě pěkně dlouho. A jeho panička je za mě taky moc ráda. Ví, že má o pejska postaráno a může být v práci v klidu. K tomu bych ale potřebovala ještě nějakou pořádnější brigádu, takže hledám, hledám. Alespoň na ty prázdniny (ale co call-centra mě už vážně nikdo nedostane).

S přítelem jsme zkoukli všech 6 dílů Hvězdných válek a těšíme se na listopad, až bude v kinech 7. Ano, čtete správně :D Já bych v životě předtím neřekla, že na takovou blbovinu budu vážně koukat. A normálně mě nějaké díly i bavily. Nejvíc teda ty novější, takže první, druhý a třetí. A zamilovala jsem si roboty R2D2 a 3PO :D. A hlášku "Kredity budou stačit" teď s přítelem říkáme až moc často, vzhledem k období, které nás čeká.

Tím filmová mánie nekončí, také jsem (už ale bez přítele) koukla na film By the gun. Né že by měl zrovna dobré reference.. Ale já jsem si ho pustila hlavně kvůli oblíbeným hercům. Protože na kombinaci Bena Barnese a Leighton Meester jsem byla opravdu zvědavá. A nezklamali! Ben se podle mě s rolí mladého mafiána vypořádal s elegancí. A Leighton je skvělá úplně všude. Abyste měli představu, je to takové trochu akční drama, žádný legrácky. A je tam nadměrné množství nahých holek. Ale jinak to podle mě byl hezkej film a koukla bych se na něj znovu. (Nebo klidně jen na Bena.)

Dnes už od rána slídím na stránce Supernatural, kde by se každou chvíli mohly objevit české titulky na nejnovější díl. Jsem z toho už skoro na prášky, protože tenhle díl potřebuju vidět co nejdřív, ach jo! Někdo totiž už stihl spoilerovat, že umře jeden z hlavních hrdinů! Takže já nepřemýšlím nad ničím jiným, jestli to bude Dean (prosím ne!!), Sam nebo Castiel!!! A tahle nevědomost je (pro fanynku) ubíjející :D Ale přečíst si to nechci, musim to vidět nejdřív sama, chápete... :D

Zítra se s Honzíkem, jeho mamkou a všema třema bišonkama chystáme k nim na chatu. Tak si užijem víkend v přírodě. S učením. Ale i tak to bude fajn, hrozně se těšim. :-) 

Užijte si víkend i zítřejší volno!

Wanna ask me something?

New dog friend

O mé lásce k pejskům už určitě víte. A pokud jste nevěděli, právě jsem to napravila, takže to už víte všichni. Díky tomu jsem se nedávno přihlásila do jedné agentury, která zprostředkovává venčení. Já  sama bych svého Maxíka do cizích rukou nikdy nesvěřila, ale pokud zrovna potřebuje někdo jiný, proč bych nemohla pomoct :). A když si u toho vydělám nějakou tu kačku, zní to ještě líp, no ne? :D

Nedávno se mi poprvé ozvali, jestli nemám zájem o venčení středně velkého pejska 3 dny v jednom týdnu. Samozřejmě jsem byla nadšená a souhlasila. :) Zanedlouho se mi ozvala jeho pánička a domluvily jsme se, že se sejdeme ještě předtím, abych pejska poznala. :-) (trochu jsem se obohatila ve svých dovednostech v anglickém jazyce :D paní je totiž cizinka). Paní byla přes internet hrozně milá a byla s ní super domluva. Takže jsem se těšila a doufala, že bude všechno pořád tak v pohodě. :-)

Jenže čím víc se blížil den, kdy jsem měla přijít za ní do bytu, začala jsem být paranoidní - a to doslova. Hlavou se mi honily myšlenky typu "Vždyť já jdu domů k úplně cizím lidem! Lákat lidi na venčení psů, chytré! Jsem tak snadná oběť! Co když mě zabijou a pak prodaj moje orgány, vždyť tak se to přece dneska dělá. Já nechci takhle umřít!!" A už už jsem to málem dohnala tak daleko, že bych to celé odpískala. Pak jsem ale sebrala svý pomyslný koule a řekla si, že přece nebudu srab. A že teď už to odvolat nemůžu, když na mě paní spoléhá, jak by teď asi narychlo našla někoho místo mě? 

A tak jsem tam jela. Všechno to ze mě spadlo už po cestě tam, úplně jsem si však oddechla až ve dveřích, kde se na mě zubila moc sympatická paní/slečna a podávala mi ruku. I přesto, že jsem jazykový analfabet, jsem ji rozuměla všechno, co mi říkala a dokonce jsem se na pár vět taky zmohla. :-D Jak já jsem se styděla za ten svůj strach, pane bože! Ale abych nezapomněla na toho nejdůležitějšího... 

Huntera jsem si okamžitě zamilovala! Doufám, že i on mě, hned jsem si totiž vysloužila poctivého psího hubana. :-) Je to zlatý pejsek, není už nejmladší, takže není nijak divoký, spíš takový klidný dědeček. Doma jsem pak pátrala, jaká je to rasa, tak abyste měli představu, můžete se mrknout tady. (Přímo jeho fotky tu teď nemám, ale můžete se podívat na můj instagram, kam jsem jednu před pár dny dala.) Všechny naše procházky proběhly uplně v pořádku. Jednou jsem ho teda musela hodně přemlouvat, protože venku bylo ošklivě a jemu se nechtělo z pelíšku, ale nakonec jsem ho ukecala. :-D A jak byl nakonec rád! 

Po poslední procházce a vrácení klíčů jsem začala být smutná, protože mi přirostl k srdci a chtěla jsem ho ještě někdy vidět. Dlouho jsem ale nesmutnila, protože včera mi paní napsala znovu s prosbou, zda bych v příštích třech týdnech zas nedělala Hunterovi procházkovou společnost. :-)  Některé dny jsem musela kvůli škole odříct, ale většinou mi to vychází. Udělalo mi to hroznou radost a opravdu se na to už moc těšim. :-)

Jsem hrozně ráda, že jsem se na to nevykašlala. Psy miluju, v budoucnu bych se jim chtěla nějakým způsobem věnovat. Je to směr, kterým mě to hodně táhne a myslím, že bych v tom mohla být dobrá. Doufám, že mi to vyjde. Mám v hlavě takový plán, ale ještě je hodně brzo na to, abych něco vykřikovala do světa... 

Tak, to by bylo k tomu, jak se poslední dobou mám. Co je nového u vás? Nechystáte se náhodou teď o víkendu na výstavu For Pets? Já tam půjdu letos poprvé, tak jsem moc zvědavá. (Díky té mé brigádě mám čestnou vstupenku, udělali mi tímhle obrovskou radost, protože jsem si to plánovala už dávno předtím.)

Mějte se krásně a užijte si víkend! :-)

Summary of my February

Zdravím!

- Po tak dlouhé odmlce by jeden čekal, že budu mít hromadu novinek a informací, kterými vás budu chtít zahltit, ale prd. Vše je stále stejně při starém, stejně pohodové a fajn.

Co mi skončilo zkouškové, začala zase jedna veliká flákárna! :-D teda, už se z ní pomalu vyhrabávám, ale je to fuška. Snažím se co nejčastěji cvičit a začala jsem konečně pořádně hlídat i jídlo. Tak snad na sebe výsledky nenechají dlouho čekat. Protože já jsem přesně ten typ člověka, co to dělá právě pro ty výsledky, ne proto, že ho to baví. Mě nemotivuje pocit štěstí při cvičení, ale strach, že budu v létě vypadat jako buřt. Strach pro mě byl motivací i motorem vlastně i ve zkouškovém. No, na každého se holt musí jinak. 

Za poslední dobu jsme s přítelem zkoukli tak milion filmů. Mně osobně nejvíc oslovila Serena. Nejen proto, že její představitelka, Jennifer Lawrence, by mě oslovila, i kdyby hrála ve stupidních Přátelích (pardon, když já je fakt nemůžu!), ale i díky příběhu a dokonale vyhrocenému konci, nad kterým jsem dumala ještě pár dní poté. Znáte to, když prostě něco skončí TAK BLBĚ, že nad tím musíte furt přemýšlet? :-D Ale nakonec, možná právě díky tomu konci, ve vás ten film zanechá dobrý dojem. 

Pak jsme také koukali na Amerického snipera, který byl opravdu dobrý, na Fury, na které jsem koukala jen kvůli přítelovi, ale nakonec to šlo a u konce jsem měla nervama nehty zaryté někde hluboko v polštáři. Další film byl Unbroken, hodně silná podívaná. Divergence, která mi nejdřív přišla, že má až moc podobnu myšlenku jako Hunger Games, ale nakonec se těším na pokračování. Taky jsem si vydupala film Pod zemí, přítelovi to už od traileru přišlo jako blbina, ale já to hltala do poslední scény a podle mě to byl prostě hustej film! :D Také jsme koukali na Nymfomanku (1. část zatím) a upřímně - bavila mě o něco víc, než 50 odstínů šedi, na kterých jsme v kině teda nebyli, ale to víte, že jsem hned stahovala. :D Určitě by se našly ještě nějaké další filmy, jen si už holt nevzpomínám :D (Jen aby bylo jasno, ty, co jsem tu vypsala, jsme neshlédli během měsíce, spíš tak od začátku roku). Stejně se nejvíc těším na Mockingjay. A pořád se držím a nedočetla jsem to, knížku jsem skončila hezky v polovině, jako skončila 1. část filmu. (magooor) 

 

- Serena -

(ona je prostě taak krásná!)

Dlouho jsem teď nemohla jet domů (pejsek našich byl nemocný, tak jsem chtěla ušetřit našeho bobánka), tak se stavili naši u nás - a s hroooomadou jídla. Jedno vám musím moc vřele doporučit, a to tyto celozrnné polštářky! Jsou na první pohled takové děsně suché, ale vevnitř se skrývá ovocná marmeláda či jak to nazvat.. A s mlékem jsou prostě NEJ-LEP-ŠÍ! A mně to můžete věřit, já jsem totiž na cereálie odborník. Měla jsem tu 2 krabice, no.. a už je nemám... :( Jen jsem to vyfotila tak blbě, že není vidět název :-D Ale jsou z tesca a určitě se to dá dobře poznat podle krabice.

Potom jsem také dostala delikatózní bombošku! Šli jsme s rodiči nakupovat, když už tu byli, tak jsem hned nafasovala tohle a 2 skleničky ořechových máslounů. A předčasně dárek k narozeninám, takže jsem byla nejšťastnější Radanka na světě! Za ten starý mobil už jsem se styděla... :-D 

Ale držela jsem se. Jedna, maximálně 3 denně :-D

Detail toho lepšího máslouna. A Maxík tam je samozřejmě úplnou náhodou! :-D

brouček <3  

Mějte se krásně a spolu se mnou doufejte, že příště napíšu duchaplnější článek! ❤

Ask.fm/LRadus

wishes

Minule jsem psala o mém roce 2014, dnes vám povím o věcech, které bych chtěla dokázat v tomto roce (popř. si je koupit). :)

'All about that bass' (video ZDE), 

poslouchám ji teď snad pořád.

Začnu těmi nehmotnými věcmi.

1) Bude to trapné (možná???), ale chci úspěšně studovat a ukončit svůj první ročník na VŠ s pocitem, že jsem si všechno splnila. Zatím je to hrozný stres - moje první zkouškové no.. Už chápu, co to znamená jet nonstop a být věčně nadopovaná kávou (která mi už moc nezabírá, tak jsem přešla na plechovky prase). Z toho vyplývá další bod, který je spíš předsevzetím než přáním...

2) Učit se průběžně a chodit na přednášky. No joo, haha. :D Co jsem pochopila, tak je to asi nejčastější předsevzetí studentů během zkouškového. Teda né že bych nikam nechodila, to zas né! Ale spoustu jsem toho teď vypustila a třeba podniková politika je pro mě díky tomu španělská vesnice. (I když na matice jsem byla pokaždé jak na přednášce, tak na cvičení, ale španělská vesnice je to pro mě i tak.) 

My happy 2014

2014 - rok konců i krásných nových začátků a změn...

Není na takový článek trochu pozdě? Ne. Sice se ve většině případů píše kolem Silvestra a Nového roku, to ale většinou myslím na úplně jiné věci... :-) Přišlo mi ale škoda nepřipomenout si rok 2014, protože během něho jsem zažila hned několik nezapomenutelných okamžiků a událostí, které mě nějak ovlivnily (nebo mi dokonce změnily život). A půjdu hezky popořadě... :-)

Maturitní ples (24. ledna)

Byl to krásný večer! I když se pokazilo snad úplně všechno (organizace tomboly, načasování, video u předtančení), tak jsme si ho všichni naplno užili. :-) Ono je důležitý brát to jako svůj ples a taky si ho podle toho užít. Kdo to bere především jako show pro lidi a snaží se co nejvíc zapůsobit, rozhodí ho sebemenší zádrhel. Sice se třeba o našem plese nebude mluvit dalších X let, ale já si ho budu do konce života pamatovat jako perfektní večer (a to i když jsme měli opravdu debilní a děsný téma UFO..) :-D A stejně jsem si nejvíc užívala ty šaty!

Candy (duben)

Jak určitě drtivá většina z vás poznala, nejedná se o žádnou pračku značky Candy, nýbrž o bišoního klučíka Candíka, kterého jednoho dne přivezla domů mamka mého přítele. :-) Od prvního okamžiku to byl náš miláček! Hůře to ovšem nesl jeho "starší brácha", totiž o něco starší bišon Kimík, kterého měli už dávno před prťousem. Ze začátku mu dával pěkné výchovné lekce alá já jsem tady pán!, ale dnes už je z nich nerozlučná dvojka a kámoši na život a na smrt :-) 

Výročí dvou let s láskou ❤ (24. duben)

2. fotka je naše úplně první společná, tedy z roku 2012 :-)

Mám jí strašně ráda, i když jsme na ní oba nějací úplně jiní :-D

Nesmím zapomenout na tu nejdůležitější část mě samotné, tedy mého přítele Honzíka, který se mnou v tomto roce oslavil 2. výročí. :-) Doufám, že 24. duben spolu budeme slavit co nejdéle, snad až do konce života, protože jsem s ním opravdu šťastná a bez něho si to už nějak nedokážu představit. (Teda párkrát jsem to zkusila a následovala hysterie a vodopád slz.) :-D

Zkouška dospělosti (20. květen ((ten datum snad nikdy nezapomenu!)))

1, "nástup" hrůzy... 2, slavnostní ukončení a já jak dělám

ksichty na tříďase :-D

Však to znáte - nervy, které nakonec ani nestály za to. Teď se mi to sice vykládá, když jsem na vejšce vyklepaná i ze sebemenšího průběžného testíku, ale tam to bylo jiné. Tam jim na nás záleželo a znali nás. :-) A všichni byli úžasní. A věřte nebo ne, nakonec jsem si nejvíc oblíbila matikářku, se kterou jsem 3 roky bojovala a až v maturitním ročníku jsem ji začala mít ráda. (Co mi taky zbývalo, když jsem z té matiky chtěla odmaturovat :-D). A povedlo se! 1,1,1,3. (Joo, poslední je matika.)

Série přijímaček, testů, stresu a nervů (červen)

Z této etapy snad žádnou fotku nemám (maximálně nějakou selfie :-D). Sice jsem měla strach, abych se dostala na VŠ a pokud možno tam, kam jsem chtěla nejvíc, ale na druhou stranu to bylo lepší než maturita, kterou jsem měla jako hlavní cíl. Asi to bude znít divně, bála jsem se víc neúspěchu u maturity, než toho, že se nedostanu nikam dál. Protože kdo neudělá maturitu, navždycky bude v očích spolužáků (byť jen bývalých) ten, kdo šel v září. Takhle jsem to viděla a toho jsem se fakt bála. :-D Zato kdybych se nedostala na VŠ, už se to tak nepočítá a nijak mě to neocejchuje. Protože je to běžnější. Ale nakonec vyšlo obojí. :-) Dostala jsem se, kam jsem chtěla a šťastnější jsem už ani být nemohla! Splněný sen a ooooobrovský kámen ze srdce. A čekaly PRÁZDNINY!

Tábor aneb zpátky do dětství - jen v kůži "dospěláka" (červenec)

//Já jsem tu jediná holka s ofinkou a delšími vlasy, kdyby mě někdo nemohl poznat :D

Na poslední fotce bych se mezi nimi málem ztratila.

Pořád jsem (duší) malá cácora, takže to s nimi bylo fajn. :-)

Fotek s mým (velice početným milým holčičím) oddílem moc nemám, zato šílených fotek s "dospěláky" dost. Dospěláci jsou v uvozovkách, protože.... no, pokud jste si dobře prohlédli 2., 3. a 4. fotku, chápete proč. :-D Vlastně jsem původně ani jet nechtěla, byla jsem přemluvena. Nakonec jsme jeli oba s přítelem a byla jsem ráda, že jsem nezůstala sedět doma na zadku. Kromě toho, že jsem tam krásně zhubla (tentokrát se prostě musím pochválit), jsem si užila hrozně moc legrace a také to byla milá zkušenost. :-) Byla jsem poprvé vedoucí, poprvé jsem měla za někoho takovou zodpovědnost. Naštěstí ale holky v naší partě byly úplně suprově, takže jsem byla taková vedoucí-kámoška. Ještě teď mi některé z nich občas napíšou na facebooku a ptají se, jestli letos zase pojedu. Bohužel to ale letos asi nevýjde, máme s Honzíkem jiné plány.. I když bych to nejraději nějak zařídila a jela.

Ptáče opustilo hnízdo - stěhování na kolej (říjen)

Další veliká etapa začala. Bydleníčko s přítelem, na které jsme čekali TAK DLOUHO! Byly to dlouhé 2 roky těšení, ale nakonec jsme se dočkali. A přálo nám štěstí, že ze dvou dvoulůžkových pokojů na celé koleji jsme si jeden stihli zabrat právě my. Jinak jsou všude 4-lůžka a to si teď už ani nedovedu představit, po tom, co máme koupelnu, kuchyň i chodbu jen sami pro sebe. :-) Dost jsme se tu zabydleli a díky tomu, že jsme tu spolu (a k nám naše 'miminko', o kterém bude ještě řeč později), to bereme jako takový domov.

MAXÍK ❤ (28. říjen)

To nejdůležitější, co se nám "stalo" ❤ Strašně dlouho jsme chtěli pejska a vždycky jsme oba měli jasno, že chceme, aby to byl bišonek. :-) Děkuji jeho bývalé rodině, i když je to kruté, že Maxíkovi museli po pár týdnech  hledat nový domov a děkuji své bláznivosti, že jsem si ho našla. ❤ Byla to láska na první pohled. Jen co jsme ho s Honzíkem spatřili, prostě jsme VĚDĚLI, že jeho chceme a potřebujeme. Jméno už měl a i když jsme měli vymyšlené jiné, zamilovali jsme si toto (i přesto, že Maxík je každý 3., ten náš je prostě jedinečný:-)) Byla to obrovská změna a krok dopředu. Díky němu jsme teď už taková rodina, oba to tak cítíme. :-) Hodně se toho s ním změnilo a hlavně - přinesl nám sem tolik lásky (jako by jí už nebylo dost :-P). Pejsek vám prostě změní život, ať chcete nebo ne. :-) Zvlášť takový vděčný, mazlivý a chytrý pejsek, jako náš Maxík :-)

Vánoce a konec roku

Tak to byl můj rok v několika fotkách a pár větách.. :-) Lepší si ho nedokážu představit. Chci si tedy 2014 zapamatovat jako úspěšný a šťastný rok mého života. 

❤ 

.. přát Vám šťastný rok 2015 18. ledna by bylo divné a vlastně už jsem to po Silvestru udělala :-) 

Tak Vám jen popřeji hezkou neděli a těm, kteří se momentálně utápějí v období zkoušek, jako já, přeji mnoho klidných, prospaných nocí a ať jsou všechny zkoušky úspěšné! 

And it's done.

Předvánoční shon je ten tam a nyní nastává období pohádek, válení se a v neposlední řadě období návštěv. A i když si říkáte - dneska už je to naposled a zítra už začnu něco dělat, dobře víte, že jsou to kecy. Tohle lenochodské období potrvá až do Silvestra... kdy si řeknete, že 1.1. už s tím vážně něco uděláte (protože přeci věřite, že jak na Nový rok, tak po celý rok)... jenže to budete mít takovou kocovinu, že z toho opět nic nebude.

Ale já to ani letos nevzdám a stejně si dnes celý den říkám naposled, naposled!! Zítra už zdravě ... uvidíme, jak to dopadne. Je mi jasné, že dokud jsem doma, uplně clean eating to asi nebude :-D To až zase odjedu.. Jo a mám další motivaci :-) až zase něco zhubnu, koupím si za penízky od Jéžíška něco krásnýho na sebe ^^

Dnešek byl celkem hezký, viděla jsem se zase s celou rodinou, byla jsem šťastná, když jsem viděla, že i babičkám a dědečkům udělaly mé dárky radost :) ochutnala jsem dědovi domácí slivovici (a málem se z ní opila po pár ločcích) a zasmála jsem se u starého domácího videa. A teď už jen čekám, až dorazí Honzík a uděláme si hezký večer :-)

Krásný zbytek svátků! :-)