Rok na světě ❤

Hezký večer!

Zdravím vás z naší malé psí oslavy. Dneska slavíme jeden rok života toho našeho mrňousa ❤ Mám asi miliardu fotek, na kterých ho pusinkuju nebo sám pózuje s dortíkem (který jsem mu dneska pekla a je samozřejmě ze samých dobrůtek, které může), s party čapkou, s dárečky, se mou a s přítelem... znáte to. :-D Taky tu máme všude rozvěšený balonky a všem od rána píšu, že MAXÍK MÁ DNESKA 1. NAROZENINY!! Prostě magor. :-D Ale chtěla jsem to udělat nezapomenutelný, protože vim, že až se za pár let kouknu na fotky, budu mít na co vzpomínat a taky budu patřičně pyšná, jak jsme to hezky oslavili. :-D 

Minulý týden jsme byli s přítelem v kině (po dlouhé době) na papírových městech, na které jsem se chystala už hrozně dlouho! Knížku jsem sice přečetla jen ze třetiny, protože nebyl čas (a četla jsem souběžně milion jiných knížek), ale o to víc jsem byla zvědavá, jak to dopadne. A byla jsem vlastně ráda, že dopředu neznám konec. Stejně tak to mám i s Hunger Games. Knížky mám přečtené i pozpátku kromě druhé poloviny posledního dílu. Abych nebyla v kině za chytrou. :-D Za každou cenu se snažím si tu nevědomost udržet, jenže pak příjde třeba takový Honzík a poví mi, že někde četl, že tam "někdo" umře! (Nebudu svině, nepovím vám kdo!) Ale to jsem se dostala úplně pryč od Papírových měst... Bylo to krásný. Opravdu. :-) A konec mě hrozně překvapil.. Není to typická lovestory. Mám v plánu tu knížku dočíst, protože se mi moc líbí myšlenka toho příběhu a je jasný, že v knížce bude ještě víc. A herci byli taky parádní! Jen mě trošku zklamalo, že na to, že jsme byli v kině ve čtvrtek, kdy měl u nás film premiéru, byli jsme v poloprázdném sále... spíš prázdném, než plném... hodně prázdném.... nebylo nás tam ani deset !!! A přitom to má podle čsfd.cz poměrně vysoké hodnocení, tuším, že něco přes sedmdesát. 

Tenhle soundtrack se mi hodně líbil! Ta úvodní melodie je prostě boží. :-)

Dneska jsem si udělala další radost. Koupila jsem mně a Honzíkovi lístky na muzikál Kleopatra ❤ Sice je to hodně, hodně dopředu, ale chtěla jsem dobrý místa, který už tak byly skoro rozebraný (!!). Šíleně se těšim! Sice jsem na Kleopatře už jednou byla (s bráchou jsme dostali lístky od rodičů k Valentýnu a jeli jsme tam pak všichni čtyři a byl to jeden z nejkrásnějších zážitků!), ale moc ráda ji uvidím znovu, je to moje srdeční záležitost. :-) Ať už je listopad, prosím !!! 

Jinak já teď trávím prázdniny pracovně. Nestěžuju si, mám skvělou brigádu. Jen to nejsou moc prázdniny, no...:-) Netrávím s přítelem a s pejskem tolik času, kolik bych si přála... 

Budu muset jít na kutě, ráno vstávám ošklivě brzo. :(

Mějte se krásně! 

The 3dt anniversary ❤

Dnes jsou tomu přesně 3 roky, co jsme se dali s přítelem dohromady! To už je doba, sakra... :-D
- Dopoledne jsem byla na procházce s Hunterem, potom jsme si dali s přítelem oběd (který jsem nachystala už včera na dnešní piknik, který nakonec ale nevyšel..) a odpoledne jsme šli na procházku s Maxíkem :-) vzali jsme to lesem, kde bylo nádherně a také jsme cestou nakrmili pár srnek. :-) Teď už jsme doma, dáváme si víno a uděláme si filmový večer. :-) Dnešek byl prostě krásný. Víc takových dnů, kdy je jen pohoda a nic víc!

Fešák Hunter... :-) Tento týden jsem s ním trávila poměrně dost času a i když není můj, mám ho strašně ráda! Je už v úctyhodném věku, ale pořád je plný života. Miluje vycházky do přírody. Často se zastaví, odpočívá a prohlíží si vše kolem sebe. Dneska na něho bylo až moc teplo, tak jsme si dali pauzu na louce, kde si Huntie lehl a já ho hladila a... bylo to prostě fajn. :-)

Srnky bylo už o něco těžší vyfotit, pořád se nějak mlely :-D Ale byly překrásné! Byla mezi nima i mláďátka :-) Měly zrovna čas večeře, tak jsme jim přilepšili jablíčkem :-) Byl to hezký zážitek. Kdo si kdy pohladí srnku po čumáčku? 

A také jste dlouho neviděli našeho broučka :-P Tady na fotkách je asi 2 hodiny po stříhání a je to fešáček. ❤ 

Jak jste si užili krásný pátek vy?

Přeji všem krásný víkend!!

Ask me something..

Summary of my February

Zdravím!

- Po tak dlouhé odmlce by jeden čekal, že budu mít hromadu novinek a informací, kterými vás budu chtít zahltit, ale prd. Vše je stále stejně při starém, stejně pohodové a fajn.

Co mi skončilo zkouškové, začala zase jedna veliká flákárna! :-D teda, už se z ní pomalu vyhrabávám, ale je to fuška. Snažím se co nejčastěji cvičit a začala jsem konečně pořádně hlídat i jídlo. Tak snad na sebe výsledky nenechají dlouho čekat. Protože já jsem přesně ten typ člověka, co to dělá právě pro ty výsledky, ne proto, že ho to baví. Mě nemotivuje pocit štěstí při cvičení, ale strach, že budu v létě vypadat jako buřt. Strach pro mě byl motivací i motorem vlastně i ve zkouškovém. No, na každého se holt musí jinak. 

Za poslední dobu jsme s přítelem zkoukli tak milion filmů. Mně osobně nejvíc oslovila Serena. Nejen proto, že její představitelka, Jennifer Lawrence, by mě oslovila, i kdyby hrála ve stupidních Přátelích (pardon, když já je fakt nemůžu!), ale i díky příběhu a dokonale vyhrocenému konci, nad kterým jsem dumala ještě pár dní poté. Znáte to, když prostě něco skončí TAK BLBĚ, že nad tím musíte furt přemýšlet? :-D Ale nakonec, možná právě díky tomu konci, ve vás ten film zanechá dobrý dojem. 

Pak jsme také koukali na Amerického snipera, který byl opravdu dobrý, na Fury, na které jsem koukala jen kvůli přítelovi, ale nakonec to šlo a u konce jsem měla nervama nehty zaryté někde hluboko v polštáři. Další film byl Unbroken, hodně silná podívaná. Divergence, která mi nejdřív přišla, že má až moc podobnu myšlenku jako Hunger Games, ale nakonec se těším na pokračování. Taky jsem si vydupala film Pod zemí, přítelovi to už od traileru přišlo jako blbina, ale já to hltala do poslední scény a podle mě to byl prostě hustej film! :D Také jsme koukali na Nymfomanku (1. část zatím) a upřímně - bavila mě o něco víc, než 50 odstínů šedi, na kterých jsme v kině teda nebyli, ale to víte, že jsem hned stahovala. :D Určitě by se našly ještě nějaké další filmy, jen si už holt nevzpomínám :D (Jen aby bylo jasno, ty, co jsem tu vypsala, jsme neshlédli během měsíce, spíš tak od začátku roku). Stejně se nejvíc těším na Mockingjay. A pořád se držím a nedočetla jsem to, knížku jsem skončila hezky v polovině, jako skončila 1. část filmu. (magooor) 

 

- Serena -

(ona je prostě taak krásná!)

Dlouho jsem teď nemohla jet domů (pejsek našich byl nemocný, tak jsem chtěla ušetřit našeho bobánka), tak se stavili naši u nás - a s hroooomadou jídla. Jedno vám musím moc vřele doporučit, a to tyto celozrnné polštářky! Jsou na první pohled takové děsně suché, ale vevnitř se skrývá ovocná marmeláda či jak to nazvat.. A s mlékem jsou prostě NEJ-LEP-ŠÍ! A mně to můžete věřit, já jsem totiž na cereálie odborník. Měla jsem tu 2 krabice, no.. a už je nemám... :( Jen jsem to vyfotila tak blbě, že není vidět název :-D Ale jsou z tesca a určitě se to dá dobře poznat podle krabice.

Potom jsem také dostala delikatózní bombošku! Šli jsme s rodiči nakupovat, když už tu byli, tak jsem hned nafasovala tohle a 2 skleničky ořechových máslounů. A předčasně dárek k narozeninám, takže jsem byla nejšťastnější Radanka na světě! Za ten starý mobil už jsem se styděla... :-D 

Ale držela jsem se. Jedna, maximálně 3 denně :-D

Detail toho lepšího máslouna. A Maxík tam je samozřejmě úplnou náhodou! :-D

brouček <3  

Mějte se krásně a spolu se mnou doufejte, že příště napíšu duchaplnější článek! ❤

Ask.fm/LRadus

About my last days

To zkouškové mě zničí. Ne, vážně. Za poslední 2 noci jsem spala dohromady 7 hodin, to je pro spáče mého kalibru nepředstavitelné! :D Na psaní vůbec nemám čas, chvilky odpočinku využívám s přítelem sledováním Dr.House, maximálně procházkami s Maxíkem. Většinou to vypadá tak, že dojdu ze zkoušky, chvíli (ok, pár hodin) dospím, pak zbytek dne volno, ale hned druhý den se začíná nanovo s něčím úplně jiným. Mr**o by mě. No ale musí se to přetrpět. Po dnešku mě čeká už jen poslední testík a pak už klid. (Týden.) 

Dnešek je už od začátku úplně zabitý a na nic. Dopoledne zkouška, na řadu jsem se dostala po dobrých 2 hodinách čekání. Ven jsem šla po 2 minutách, když jsme s mou zkoušející zjistily, že s sebou nemám občanku ani isic. Tak jsem hezky letěla na kolej (přítel mi letěl naproti) a pak zpátky do školy. Jo, měla jsem hříšný myšlenky, že už se tam nevrátím. Jak jednu vylezete, znovu se vám tam chtít nebude. Mezitím mě samozřejmě všichni předběhli, takže jsem šla úplně poslední - za dalších dobrých 40 minut. Mé nervy byly už doslova hmatatelné.

Když tohle peklo konečně skončilo (z učitelky se snad nejhoršími referencemi od ústních zkoušek se vyklubala milá paní), mazala jsem na chvilku domů (na kolej) a pak jsme s přítelem a naším psím broučkem jeli navštívit jeho ségru a omrknout její nové bydlení. :) To mi náladu o dost zlepšílo, i když nevyspalost byla dost znát a po příjezdu domů mě (nás oba ((všechny 3))) dostihla a skolila. Po slastném spánku jsme si pustili film, ale za chvíli to vidím na pokračování (spánku), nebo si dáme ještě díl House. :D Poslední dobou ho docela žereme. Nejlepší je dívat se na "starší" seriál, kde nemusíte čekat minimálně týden na nový díl (jako třeba u dalšího milovaného seriálu Supernatural) a dalších několik dní na titulky :D (Protože tu rychlou angličtinu dost často nepobírám - a jsem prostě lenoch líná, co u seriálu nerad namáhá mozeček.) 

Za tu dobu, co jsem nepsala, se mi nahromadilo pár fotek. Je to od všeho něco, takže dnešní článek bude trošku chaos, ale třeba vystihne ještě o něco líp, jak se poslední dobou mám. :)

Nejkrásnější žena - Jennifer Lawrence

Má nejmilejší forma relaxace. Vím, že to nejsou díla, kterými by byla třeba nějak se chlubit, ale já mám ty obrázky ráda, stejně jako má ráda kreslení. Nikdy jsem nechodila do žádného kroužku, na kurz, nečetla nic o technikách kresby, prostě nic  - a proto to taky tak vypadá. Ale důležité je, že mě to naplňuje a z každého povedeného obrázku mám radost. A dělám si všechno po svém. A je hodně co zlepšovat. Ale každou další snahou se posunu o kousek dál a to mě těší. :) I přítel si všímá, že ten, koho se snažím na papíře zvěčnit, se už mým kresbám začíná trošku podobat. :-D

wishes

Minule jsem psala o mém roce 2014, dnes vám povím o věcech, které bych chtěla dokázat v tomto roce (popř. si je koupit). :)

'All about that bass' (video ZDE), 

poslouchám ji teď snad pořád.

Začnu těmi nehmotnými věcmi.

1) Bude to trapné (možná???), ale chci úspěšně studovat a ukončit svůj první ročník na VŠ s pocitem, že jsem si všechno splnila. Zatím je to hrozný stres - moje první zkouškové no.. Už chápu, co to znamená jet nonstop a být věčně nadopovaná kávou (která mi už moc nezabírá, tak jsem přešla na plechovky prase). Z toho vyplývá další bod, který je spíš předsevzetím než přáním...

2) Učit se průběžně a chodit na přednášky. No joo, haha. :D Co jsem pochopila, tak je to asi nejčastější předsevzetí studentů během zkouškového. Teda né že bych nikam nechodila, to zas né! Ale spoustu jsem toho teď vypustila a třeba podniková politika je pro mě díky tomu španělská vesnice. (I když na matice jsem byla pokaždé jak na přednášce, tak na cvičení, ale španělská vesnice je to pro mě i tak.) 

My happy 2014

2014 - rok konců i krásných nových začátků a změn...

Není na takový článek trochu pozdě? Ne. Sice se ve většině případů píše kolem Silvestra a Nového roku, to ale většinou myslím na úplně jiné věci... :-) Přišlo mi ale škoda nepřipomenout si rok 2014, protože během něho jsem zažila hned několik nezapomenutelných okamžiků a událostí, které mě nějak ovlivnily (nebo mi dokonce změnily život). A půjdu hezky popořadě... :-)

Maturitní ples (24. ledna)

Byl to krásný večer! I když se pokazilo snad úplně všechno (organizace tomboly, načasování, video u předtančení), tak jsme si ho všichni naplno užili. :-) Ono je důležitý brát to jako svůj ples a taky si ho podle toho užít. Kdo to bere především jako show pro lidi a snaží se co nejvíc zapůsobit, rozhodí ho sebemenší zádrhel. Sice se třeba o našem plese nebude mluvit dalších X let, ale já si ho budu do konce života pamatovat jako perfektní večer (a to i když jsme měli opravdu debilní a děsný téma UFO..) :-D A stejně jsem si nejvíc užívala ty šaty!

Candy (duben)

Jak určitě drtivá většina z vás poznala, nejedná se o žádnou pračku značky Candy, nýbrž o bišoního klučíka Candíka, kterého jednoho dne přivezla domů mamka mého přítele. :-) Od prvního okamžiku to byl náš miláček! Hůře to ovšem nesl jeho "starší brácha", totiž o něco starší bišon Kimík, kterého měli už dávno před prťousem. Ze začátku mu dával pěkné výchovné lekce alá já jsem tady pán!, ale dnes už je z nich nerozlučná dvojka a kámoši na život a na smrt :-) 

Výročí dvou let s láskou ❤ (24. duben)

2. fotka je naše úplně první společná, tedy z roku 2012 :-)

Mám jí strašně ráda, i když jsme na ní oba nějací úplně jiní :-D

Nesmím zapomenout na tu nejdůležitější část mě samotné, tedy mého přítele Honzíka, který se mnou v tomto roce oslavil 2. výročí. :-) Doufám, že 24. duben spolu budeme slavit co nejdéle, snad až do konce života, protože jsem s ním opravdu šťastná a bez něho si to už nějak nedokážu představit. (Teda párkrát jsem to zkusila a následovala hysterie a vodopád slz.) :-D

Zkouška dospělosti (20. květen ((ten datum snad nikdy nezapomenu!)))

1, "nástup" hrůzy... 2, slavnostní ukončení a já jak dělám

ksichty na tříďase :-D

Však to znáte - nervy, které nakonec ani nestály za to. Teď se mi to sice vykládá, když jsem na vejšce vyklepaná i ze sebemenšího průběžného testíku, ale tam to bylo jiné. Tam jim na nás záleželo a znali nás. :-) A všichni byli úžasní. A věřte nebo ne, nakonec jsem si nejvíc oblíbila matikářku, se kterou jsem 3 roky bojovala a až v maturitním ročníku jsem ji začala mít ráda. (Co mi taky zbývalo, když jsem z té matiky chtěla odmaturovat :-D). A povedlo se! 1,1,1,3. (Joo, poslední je matika.)

Série přijímaček, testů, stresu a nervů (červen)

Z této etapy snad žádnou fotku nemám (maximálně nějakou selfie :-D). Sice jsem měla strach, abych se dostala na VŠ a pokud možno tam, kam jsem chtěla nejvíc, ale na druhou stranu to bylo lepší než maturita, kterou jsem měla jako hlavní cíl. Asi to bude znít divně, bála jsem se víc neúspěchu u maturity, než toho, že se nedostanu nikam dál. Protože kdo neudělá maturitu, navždycky bude v očích spolužáků (byť jen bývalých) ten, kdo šel v září. Takhle jsem to viděla a toho jsem se fakt bála. :-D Zato kdybych se nedostala na VŠ, už se to tak nepočítá a nijak mě to neocejchuje. Protože je to běžnější. Ale nakonec vyšlo obojí. :-) Dostala jsem se, kam jsem chtěla a šťastnější jsem už ani být nemohla! Splněný sen a ooooobrovský kámen ze srdce. A čekaly PRÁZDNINY!

Tábor aneb zpátky do dětství - jen v kůži "dospěláka" (červenec)

//Já jsem tu jediná holka s ofinkou a delšími vlasy, kdyby mě někdo nemohl poznat :D

Na poslední fotce bych se mezi nimi málem ztratila.

Pořád jsem (duší) malá cácora, takže to s nimi bylo fajn. :-)

Fotek s mým (velice početným milým holčičím) oddílem moc nemám, zato šílených fotek s "dospěláky" dost. Dospěláci jsou v uvozovkách, protože.... no, pokud jste si dobře prohlédli 2., 3. a 4. fotku, chápete proč. :-D Vlastně jsem původně ani jet nechtěla, byla jsem přemluvena. Nakonec jsme jeli oba s přítelem a byla jsem ráda, že jsem nezůstala sedět doma na zadku. Kromě toho, že jsem tam krásně zhubla (tentokrát se prostě musím pochválit), jsem si užila hrozně moc legrace a také to byla milá zkušenost. :-) Byla jsem poprvé vedoucí, poprvé jsem měla za někoho takovou zodpovědnost. Naštěstí ale holky v naší partě byly úplně suprově, takže jsem byla taková vedoucí-kámoška. Ještě teď mi některé z nich občas napíšou na facebooku a ptají se, jestli letos zase pojedu. Bohužel to ale letos asi nevýjde, máme s Honzíkem jiné plány.. I když bych to nejraději nějak zařídila a jela.

Ptáče opustilo hnízdo - stěhování na kolej (říjen)

Další veliká etapa začala. Bydleníčko s přítelem, na které jsme čekali TAK DLOUHO! Byly to dlouhé 2 roky těšení, ale nakonec jsme se dočkali. A přálo nám štěstí, že ze dvou dvoulůžkových pokojů na celé koleji jsme si jeden stihli zabrat právě my. Jinak jsou všude 4-lůžka a to si teď už ani nedovedu představit, po tom, co máme koupelnu, kuchyň i chodbu jen sami pro sebe. :-) Dost jsme se tu zabydleli a díky tomu, že jsme tu spolu (a k nám naše 'miminko', o kterém bude ještě řeč později), to bereme jako takový domov.

MAXÍK ❤ (28. říjen)

To nejdůležitější, co se nám "stalo" ❤ Strašně dlouho jsme chtěli pejska a vždycky jsme oba měli jasno, že chceme, aby to byl bišonek. :-) Děkuji jeho bývalé rodině, i když je to kruté, že Maxíkovi museli po pár týdnech  hledat nový domov a děkuji své bláznivosti, že jsem si ho našla. ❤ Byla to láska na první pohled. Jen co jsme ho s Honzíkem spatřili, prostě jsme VĚDĚLI, že jeho chceme a potřebujeme. Jméno už měl a i když jsme měli vymyšlené jiné, zamilovali jsme si toto (i přesto, že Maxík je každý 3., ten náš je prostě jedinečný:-)) Byla to obrovská změna a krok dopředu. Díky němu jsme teď už taková rodina, oba to tak cítíme. :-) Hodně se toho s ním změnilo a hlavně - přinesl nám sem tolik lásky (jako by jí už nebylo dost :-P). Pejsek vám prostě změní život, ať chcete nebo ne. :-) Zvlášť takový vděčný, mazlivý a chytrý pejsek, jako náš Maxík :-)

Vánoce a konec roku

Tak to byl můj rok v několika fotkách a pár větách.. :-) Lepší si ho nedokážu představit. Chci si tedy 2014 zapamatovat jako úspěšný a šťastný rok mého života. 

❤ 

.. přát Vám šťastný rok 2015 18. ledna by bylo divné a vlastně už jsem to po Silvestru udělala :-) 

Tak Vám jen popřeji hezkou neděli a těm, kteří se momentálně utápějí v období zkoušek, jako já, přeji mnoho klidných, prospaných nocí a ať jsou všechny zkoušky úspěšné!