Rok na světě ❤

Hezký večer!

Zdravím vás z naší malé psí oslavy. Dneska slavíme jeden rok života toho našeho mrňousa ❤ Mám asi miliardu fotek, na kterých ho pusinkuju nebo sám pózuje s dortíkem (který jsem mu dneska pekla a je samozřejmě ze samých dobrůtek, které může), s party čapkou, s dárečky, se mou a s přítelem... znáte to. :-D Taky tu máme všude rozvěšený balonky a všem od rána píšu, že MAXÍK MÁ DNESKA 1. NAROZENINY!! Prostě magor. :-D Ale chtěla jsem to udělat nezapomenutelný, protože vim, že až se za pár let kouknu na fotky, budu mít na co vzpomínat a taky budu patřičně pyšná, jak jsme to hezky oslavili. :-D 

Minulý týden jsme byli s přítelem v kině (po dlouhé době) na papírových městech, na které jsem se chystala už hrozně dlouho! Knížku jsem sice přečetla jen ze třetiny, protože nebyl čas (a četla jsem souběžně milion jiných knížek), ale o to víc jsem byla zvědavá, jak to dopadne. A byla jsem vlastně ráda, že dopředu neznám konec. Stejně tak to mám i s Hunger Games. Knížky mám přečtené i pozpátku kromě druhé poloviny posledního dílu. Abych nebyla v kině za chytrou. :-D Za každou cenu se snažím si tu nevědomost udržet, jenže pak příjde třeba takový Honzík a poví mi, že někde četl, že tam "někdo" umře! (Nebudu svině, nepovím vám kdo!) Ale to jsem se dostala úplně pryč od Papírových měst... Bylo to krásný. Opravdu. :-) A konec mě hrozně překvapil.. Není to typická lovestory. Mám v plánu tu knížku dočíst, protože se mi moc líbí myšlenka toho příběhu a je jasný, že v knížce bude ještě víc. A herci byli taky parádní! Jen mě trošku zklamalo, že na to, že jsme byli v kině ve čtvrtek, kdy měl u nás film premiéru, byli jsme v poloprázdném sále... spíš prázdném, než plném... hodně prázdném.... nebylo nás tam ani deset !!! A přitom to má podle čsfd.cz poměrně vysoké hodnocení, tuším, že něco přes sedmdesát. 

Tenhle soundtrack se mi hodně líbil! Ta úvodní melodie je prostě boží. :-)

Dneska jsem si udělala další radost. Koupila jsem mně a Honzíkovi lístky na muzikál Kleopatra ❤ Sice je to hodně, hodně dopředu, ale chtěla jsem dobrý místa, který už tak byly skoro rozebraný (!!). Šíleně se těšim! Sice jsem na Kleopatře už jednou byla (s bráchou jsme dostali lístky od rodičů k Valentýnu a jeli jsme tam pak všichni čtyři a byl to jeden z nejkrásnějších zážitků!), ale moc ráda ji uvidím znovu, je to moje srdeční záležitost. :-) Ať už je listopad, prosím !!! 

Jinak já teď trávím prázdniny pracovně. Nestěžuju si, mám skvělou brigádu. Jen to nejsou moc prázdniny, no...:-) Netrávím s přítelem a s pejskem tolik času, kolik bych si přála... 

Budu muset jít na kutě, ráno vstávám ošklivě brzo. :(

Mějte se krásně! 

"A reader lives a thousand lives before he dies ...

... The man who never reads lives only one." 

- G.R.R. Martin 

Zdravím! Jak se máte, takhle v pondělí ráno? Já se mám překvapivě dobře, na to, že jsem dneska vstávala v 7 (což normálně nezvládám) a že se musím 3 dny učit jak mourovatá. Zatím to vypadá, že budu dělat všechno pro to, abych se tu statistiku nenaučila.. Ne, musím! Ale na článek se čas najde vždycky, ne?

Co je u mě nového jsem více méně shrnula v úvodu. :D Učím se a doufám, že z toho vyváznu alespoň s pár splněnými kredity.
Pár dní zpátky jsem objevila úžasnou aplikaci. o který jsem nikdy předtím neslyšela, tak se s vámi musím podělit. Když jsem zrovna zas přemýšlela, co bych dělala (kromě učení), stáhla jsem si do mobilu blbinku jménem Wattpad. Původně jsem si myslela, že je to jen knihovna knížek a že si najdu nějakou svou oblíbenou a budu číst. Pak jsem ale zjistila, že je to něco jako sociální síť, kde lidé nezveřejňují selfíčka, ale svou literární tvorbu. Dlouho jsem se nerozmýšlela a prostě jsem najela na jednu "knížku", u která mě zaujala názvem a popisem a začetla se. Po první kapitole mi bylo jasné, že si mě příběh získal a že to musím číst dál. Jediné co mě na tom štve, je to, že příběh ještě není dokončený a autorka přidává kapitoly postupně. Zatím jsem po každé kapitole mohla jít hned na další, ale nevím, co budu dělat, až na ni budu muset čekat několik dní. :D Zešílím jak u seriálu...

Neděste se, prosím. Přišlo zkouškové a tím i má úchylka na old-schoolové písničky. Vždycky při učení s přítelem posloucháme Beatles nebo podobné, mám je ráda, protože jejich písničky jsou tak pohodově a uvolňující.. A skvěle se u nich učí, pokud máte rádi něco v pozadí. Když jsme tedy jako obvykle poslouchali, nějak to samo přešlo k Britney a k této písničce. Jakmile dohrála, pustila jsem jí znova a pak ještě jednou a to už jsem si jí ukládala do seznamu a bylo to, teď ji poslouchám pořád. Hrozně se mi líbí!

Taky jste si určitě všimli nepřehlédnutelné úvodní fotky - zase jsem se musela pochlubit, no :D. Dostala jsem totiž dodatečný dáreček k narozeninám od přítele (dostala jsem toho víc, ale to vám ukážu někdy později). Nevěřili byste, jakou radost dokáže takováhle maličkost udělat magorovi, jako jsem já. ❤ Nosím ho teď pořád a všude. I teď se mi houpe na krku a to jsem byla jen venku s Maxíkem.

Mimochodem! Hubnutí jde sice pomaleji, než jsem doufala, ale jistě. Sice jsem před víkendem spořádala hezkej kus dortu (přítel slavil 22. narozeniny, tak jsem ho v tom nemohla nechat, to chápete) ale i tak jsem si pak stoupla na váhu a radovala se ze 4 kil dole. Trochu to vidím i v zrcadle, je to krásnej pocit, když jsem se do toho konečně zas opřela. Ale tohle je jen začátek... :-)

Ve čtvrtek mi dávali POSLEDNÍ díl 10. série Supernatural ❤ Skončilo to úžasně (!!!) a teď mají do října pauzu. Ach jo! Ale co, i tak jsem strašně ráda, že bude ještě jedna série, původně se říkalo, že tato bude poslední. :-) Musím říct, že jsem si všimla, že tohle je seriál, kde mám ráda snad všechny potavy - i ty záporné. Třeba Crowley (i když už ani nevím, jestli se dá ještě pořád brát jako záporák) je úžasnej, občas jsem mu i fandila! Sleduju i Sheppardův facebook a opravdu - jeho nelze nesnášet. Nedávno mě pobavil, když zveřejnil selfie před domem, na kterém byl nápis "The Winchester house" - no a jeho výraz si dokážete domyslet. :D "Oni jsou všudeee!" A nebo třeba Rowena, to je sice zákeřnice, ale je mi hrozně sympatická. :) I když vlastně jednoho vystát opravdu nemůžu - Metatrona. Skoro bych na něj zapomněla, na slizouna!

Přeju vám krásný týden!

Wanna ask me something?

Dieta, zkoušky, filmy a Hunter

Dneska tu mám odlehčující článek, aneb Jak se mám a Co je nového. :-)

Už asi tak půl roku "držím dietu". :D Nic nového. A ano, víme, jak to s ní doopravdy bylo, když jsem nekřičela do světa žádné super výsledky. ALE asi před dvěma týdny se stal zázrak a já ji začala držet opravdu. Fakt. Už nekecám. :D A když se dostavily první výsledky (alá 3 kila dole!!!), udělala jsem hlavou díru do stropu, jak jsem se radovala. Zároveň jsem na sebe ale dost naštvaná, že jsem nebyla schopná začít už v lednu, to bych teď vypadala trošku jinak a nebyla v takové časové tísni (léto se blíží a mně začíná být v džínách vedro -.-).

Hned jsem si teda za odměnu vyhlídla pár proteinových tyčinek, tak už se nemůžu dočkat, až si pro ně zajedu a ochutnám! 

Také se teď peru se školou, protože pomalu začíná zkouškové a to je skutečně to nejhorší období studentova (jinak božího) života. 

Také pořád jezdím venčit Huntera. Uvědomila jsem si, že s tím jen tak už nepřestanu. Nemohla bych, neměla bych na to srdíčko. Zamilovala jsem si ho až moc. Takže mu budu dělat procházkovýho parťáka ještě pěkně dlouho. A jeho panička je za mě taky moc ráda. Ví, že má o pejska postaráno a může být v práci v klidu. K tomu bych ale potřebovala ještě nějakou pořádnější brigádu, takže hledám, hledám. Alespoň na ty prázdniny (ale co call-centra mě už vážně nikdo nedostane).

S přítelem jsme zkoukli všech 6 dílů Hvězdných válek a těšíme se na listopad, až bude v kinech 7. Ano, čtete správně :D Já bych v životě předtím neřekla, že na takovou blbovinu budu vážně koukat. A normálně mě nějaké díly i bavily. Nejvíc teda ty novější, takže první, druhý a třetí. A zamilovala jsem si roboty R2D2 a 3PO :D. A hlášku "Kredity budou stačit" teď s přítelem říkáme až moc často, vzhledem k období, které nás čeká.

Tím filmová mánie nekončí, také jsem (už ale bez přítele) koukla na film By the gun. Né že by měl zrovna dobré reference.. Ale já jsem si ho pustila hlavně kvůli oblíbeným hercům. Protože na kombinaci Bena Barnese a Leighton Meester jsem byla opravdu zvědavá. A nezklamali! Ben se podle mě s rolí mladého mafiána vypořádal s elegancí. A Leighton je skvělá úplně všude. Abyste měli představu, je to takové trochu akční drama, žádný legrácky. A je tam nadměrné množství nahých holek. Ale jinak to podle mě byl hezkej film a koukla bych se na něj znovu. (Nebo klidně jen na Bena.)

Dnes už od rána slídím na stránce Supernatural, kde by se každou chvíli mohly objevit české titulky na nejnovější díl. Jsem z toho už skoro na prášky, protože tenhle díl potřebuju vidět co nejdřív, ach jo! Někdo totiž už stihl spoilerovat, že umře jeden z hlavních hrdinů! Takže já nepřemýšlím nad ničím jiným, jestli to bude Dean (prosím ne!!), Sam nebo Castiel!!! A tahle nevědomost je (pro fanynku) ubíjející :D Ale přečíst si to nechci, musim to vidět nejdřív sama, chápete... :D

Zítra se s Honzíkem, jeho mamkou a všema třema bišonkama chystáme k nim na chatu. Tak si užijem víkend v přírodě. S učením. Ale i tak to bude fajn, hrozně se těšim. :-) 

Užijte si víkend i zítřejší volno!

Wanna ask me something?

Blind Girl

Dneska to bude jeden povídavý článek :-)

Minulý týden se mi stala taková zvláštní věc, se kterou bych se s vámi chtěla podělit. Teda ona vlastně nebyla až tak moc zvláštní, bylo to něco úplně obyčejného, avšak zanechalo to ve mně spoustu myšlenek, o kterých musím přemýšlet. 

Jela jsem zrovna za Hunterem, abych ho vzala na procházku. Autobus právě zastavil na zastávce a já z okna viděla, že nastupuje slečna se slepeckou holí. Byla přibližně stejného věku jako já, možná mladší. Měla problémy, nemohla nahmatat dveře autobusu. Hned mě napadlo, že nejspíš není slepá odjakživa a že si teprve zvyká. Naštěstí byl hned vedle ní starší pán, který ji navedl. Dívka tedy nastoupila... a posadila se vedle mě. Ještě předtím si ohmatala sedačku a zeptala se, zda je tu volno. 

Odjakživa se slepoty bojím a slepých lidí je mi hrozně moc líto. Dle mého je to jedna z nejhorších věcí, která člověka může potkat... A jak jsme tak seděly vedle sebe, vnímala jsem rozdíl mezi námi. To, že ona tam sedí po tmě, zato já vnímám všechny barvy, světlo, stíny, lidi, tváře.. Bylo mi jí líto a chtěla jsem jí nějak pomoct, jenže jsem věděla, že ani nijak nemůžu a že nějaká lítost by jí ani nepomohla. Takový člověk žije v úplně jiném světě a musí si procházet něčím, co my si ani nedokážeme představit. Teda, já jsem to zkusila. Zkusila jsem si představit, že bych bez zraku měla cestovat po Praze a pohybovat se v hromadné dopravě, jako ona. Bylo to něco nepředstavitelného. Slečna měla (a má) můj obdiv.

Autobus zastavil na konečné a lidé začali vystupovat. Zeptala jsem se slečny, jestli jí nemůžu nějak pomoct. Prostě jsem ji nemohla nechat stát na zastávce a s klidným svědomím odejít. Ona se mě jen skromně zeptala, jestli náhodou nejdu do metra. Sice jsem neměla v plánu tam jít, ale byl to kousek a i kdyby ne, chtěla jsem jí pomoct. Tak jsme se chytly za ruce a já ji pomalu vedla ulicí mezi lidmi, ze schodů, podchodem a k dalším schodům - až dolů do metra. Tam jsme společně počkaly a když metro dorazilo, dovedla jsem ji k sedačce. Tam mi poděkovala, rozloučily jsme se a já se vrátila zpátky nahoru a šla si po svém. 

Ten den jsem na ni nemohla přestat myslet. Byl to můj první kontakt se slepým (nebo nějak handicapovaným) člověkem. Místo toho, abych měla hezký pocit, že jsem jí pomohla, mě spíš mrazilo z toho, jak moc jsem s ní cítila. Ona sice vypadala tak nějak vyrovnaně a smířeně, dokonce chvíli i vtipkovala, ale co jiného jí zbývá.. 

Začala jsem přemýšlet o rozdílnosti našich problémů. Věci, které já dělám denně a považuji je za samozřejmost, ona vnímá daleko obtížněji a složitěji. Třeba takováhle cesta městem je pro ni boj. Kdežto pro mě je to něco automatického, co dělám denně a ani nad tím nepřemýšlím. A čím je ona jiná než já? Kdo rozhodl, že já uvidím a ona bude žít ve tmě? Tolik moc otázek.. Ještě mě to přeci může potkat. Třeba potká. A budu vzpomínat na ty časy, kdy jsem byla normální. Uvědomila jsem si (ale opravdu uvědomila, né jen jako klišé), že bych si měla vážit toho, že jsem zdravá a můžu normálně fungovat. Až zas budu příště nadávat, že mám nějaké problémy, měla bych si vzpomenout na ni a na to, že ona má ty problémy mnohonásobně větší a vůbec celý život je pro ni složitý. Nemá takové možnosti jako já. A toho si prostě musím vážit a nebrat to jako samozřejmost. Dá se paradoxně říct, že ta slepá dívka mi otevřela oči...

Ask me something..

The 3dt anniversary ❤

Dnes jsou tomu přesně 3 roky, co jsme se dali s přítelem dohromady! To už je doba, sakra... :-D
- Dopoledne jsem byla na procházce s Hunterem, potom jsme si dali s přítelem oběd (který jsem nachystala už včera na dnešní piknik, který nakonec ale nevyšel..) a odpoledne jsme šli na procházku s Maxíkem :-) vzali jsme to lesem, kde bylo nádherně a také jsme cestou nakrmili pár srnek. :-) Teď už jsme doma, dáváme si víno a uděláme si filmový večer. :-) Dnešek byl prostě krásný. Víc takových dnů, kdy je jen pohoda a nic víc!

Fešák Hunter... :-) Tento týden jsem s ním trávila poměrně dost času a i když není můj, mám ho strašně ráda! Je už v úctyhodném věku, ale pořád je plný života. Miluje vycházky do přírody. Často se zastaví, odpočívá a prohlíží si vše kolem sebe. Dneska na něho bylo až moc teplo, tak jsme si dali pauzu na louce, kde si Huntie lehl a já ho hladila a... bylo to prostě fajn. :-)

Srnky bylo už o něco těžší vyfotit, pořád se nějak mlely :-D Ale byly překrásné! Byla mezi nima i mláďátka :-) Měly zrovna čas večeře, tak jsme jim přilepšili jablíčkem :-) Byl to hezký zážitek. Kdo si kdy pohladí srnku po čumáčku? 

A také jste dlouho neviděli našeho broučka :-P Tady na fotkách je asi 2 hodiny po stříhání a je to fešáček. ❤ 

Jak jste si užili krásný pátek vy?

Přeji všem krásný víkend!!

Ask me something..

My (neverending) weight loss journey

Jak už vám asi název článku napověděl, chtěla bych vám dneska povyprávět o mém hubnutí. O tom, že něco takového napíšu, uvažuju už opravdu hodně dlouho, ale stále jsem to odkládala s tím, že to napíšu, až budu víc ve formě a budu to brát jako takové ohlédnutí. Místo toho tu teď sedím naprosto nespokojená se svým vzhledem, a tak toto budu brát i jako motivaci sama pro sebe. Pokud mi pak budete chtít napsat, jak jste začínali vy a jaké to pro vás bylo, budu jen ráda!


První myšlenky ba hubnutí u mě přišly už na základní škole. Vždycky jsem bývala takový buřtík mezi hubenými spolužačkami. Na hodinách tělocviku jsem byla pravidelně nejhorší a dělalo mi problém i vyšplhat po tyči. (Teď si mě ale prosím nepředstavujte jako úplného buřta, byla jsem silnější, ale né nějak obézní nebo tak. :D) A jako každé holce mi to začalo vadit, takže jsem se rozhodla, že budu "držet dietu". Moje dieta vypadala tak, že jsem přestala snídat a moje školní svačiny končily v koši. Obědvala jsem normálně a k večeři jsem si dávala jogurty (výjimečně s müsli). K tomu jsem doma každý večer dělala 100 sklapovaček. No prostě boss. :-D Něco málo jsem zhubla (pravidělně jsem se vážila), ale samozřejmě jsem to moc dlouho nevydržela a začala pak jíst zase normálně. Můj problém byl v tom, že jsem měla hrozně ráda sladkůstky a večerní brambůrky o víkendech u televize. A pohyb jsem z hloubi duše nenáviděla. Mé koníčky se týkaly hudby. Jeden čas jsem sice chodila na aerobic (k tomu jsem se později i vrátila, nechci předbíhat), ale moc dlouho jsem u toho nevydržela. Byla jsem totiž nejhorší. Pak jsem teda váhu nějaký čas zase neřešila, něco jsem zhubla sama od sebe, když jsem odešla na střední, tak už jsem si alespoň nepřipadala jako váleček. Ale ta touha po štíhlosti tam byla.. A to dost.

Potom přišlo léto 2013, které jsem strávila s přítelem v Praze (pořád jsem chodila na gympl, ale na prázdniny jsme si našli brigádu, a tak jsme mohli být pořád spolu). Koupili jsme si kolečkové brusle a skoro každý večer jsme vyráželi ze Strahova na Ladronku dát si pár koleček. Bylo to naprosto boží. :-) Jenže... u konce okruhu stojí největší Kaufland v ĆR :D, takže jsme si tam vždycky skočili pro nákup. A já samozřejmě pro nanuka na osvěžení. Vždycky ale se slovy: "Tohle je muj poslední, jo? Musim taky jíst zdravě, když teď tak sportujeme." Jenže to léto jsme taky jedli spousti cereálií typu Cini-Minis, k večeři třeba párky v rohlíku a tak. Takže to nebylo uplně ideální. Sice jsem díky pohybu nic nepřibrala, ale ani jsem se nijak nepřiblížila své vysněné postavě.

Takový ten zlomový okamžik, o kterém všichni mluví, přišel až v září. Ta chvíle, kdy se vám prostě něco přepne v hlavě a vy se to toho fakticky zahryznete a makáte jako šroub. Přítel se chystal zpátky na kolej a já měla zůstat zase sama doma. Jeden z mých dvou impulzů byl ten, že jsem se doma nudila. Nechtělo se mi s nikým chodit ven (vzpomínám si, že v té době jsme se nějak i rozešly s mou dobrou kamarádkou), ale čas jsem nějak zabít potřebovala. Učení nepřicházelo v úvahu, protože maturita byla daleko. A pak se stalo to, že jednou, když jsem znuděně sjížděla facebook, vyskočila na mě...

- "30ti denní výzva"
Marika a její hubnoucí hnutí na facebooku byla pro mě osudová! Její cvičící plány zaručovaly první výsledky už po třiceti dnech a to bylo něco, co jsem potřebovala slyšet. Ujištění, že když do toho dám všechno, bude to fungovat. A taky fotky těch, kteří už to zkusili přede mnou - a světe div se, oni ty výsledky měli! Tak proč né já? Začala jsem tedy skoro každý den dřepovat a posilovat břicho. Hlavní bylo ale to, že jsem zásadně změnila jídelníček. Všechno nezdravé jsem úplně vyřadila a postupně jsem se učila, jak a co správně jíst. Zkoušela jsem různé vychytávky podle Mariky a ono mě to opravdu bavilo. O to víc, když jsem viděla, že fakt hubnu! Cítila jsem se čím dál tím líp a krásnějš. :-) Určitě všechny tenhle pocit znáte.
Asi po měsíci a něco cvičení s výzvou (a i po nějakých výsledcích) jsem při prohlížení receptů na stránce výzvy narazila na jeden, který nebyl od Mariky ale od "nějaké"...

New dog friend

O mé lásce k pejskům už určitě víte. A pokud jste nevěděli, právě jsem to napravila, takže to už víte všichni. Díky tomu jsem se nedávno přihlásila do jedné agentury, která zprostředkovává venčení. Já  sama bych svého Maxíka do cizích rukou nikdy nesvěřila, ale pokud zrovna potřebuje někdo jiný, proč bych nemohla pomoct :). A když si u toho vydělám nějakou tu kačku, zní to ještě líp, no ne? :D

Nedávno se mi poprvé ozvali, jestli nemám zájem o venčení středně velkého pejska 3 dny v jednom týdnu. Samozřejmě jsem byla nadšená a souhlasila. :) Zanedlouho se mi ozvala jeho pánička a domluvily jsme se, že se sejdeme ještě předtím, abych pejska poznala. :-) (trochu jsem se obohatila ve svých dovednostech v anglickém jazyce :D paní je totiž cizinka). Paní byla přes internet hrozně milá a byla s ní super domluva. Takže jsem se těšila a doufala, že bude všechno pořád tak v pohodě. :-)

Jenže čím víc se blížil den, kdy jsem měla přijít za ní do bytu, začala jsem být paranoidní - a to doslova. Hlavou se mi honily myšlenky typu "Vždyť já jdu domů k úplně cizím lidem! Lákat lidi na venčení psů, chytré! Jsem tak snadná oběť! Co když mě zabijou a pak prodaj moje orgány, vždyť tak se to přece dneska dělá. Já nechci takhle umřít!!" A už už jsem to málem dohnala tak daleko, že bych to celé odpískala. Pak jsem ale sebrala svý pomyslný koule a řekla si, že přece nebudu srab. A že teď už to odvolat nemůžu, když na mě paní spoléhá, jak by teď asi narychlo našla někoho místo mě? 

A tak jsem tam jela. Všechno to ze mě spadlo už po cestě tam, úplně jsem si však oddechla až ve dveřích, kde se na mě zubila moc sympatická paní/slečna a podávala mi ruku. I přesto, že jsem jazykový analfabet, jsem ji rozuměla všechno, co mi říkala a dokonce jsem se na pár vět taky zmohla. :-D Jak já jsem se styděla za ten svůj strach, pane bože! Ale abych nezapomněla na toho nejdůležitějšího... 

Huntera jsem si okamžitě zamilovala! Doufám, že i on mě, hned jsem si totiž vysloužila poctivého psího hubana. :-) Je to zlatý pejsek, není už nejmladší, takže není nijak divoký, spíš takový klidný dědeček. Doma jsem pak pátrala, jaká je to rasa, tak abyste měli představu, můžete se mrknout tady. (Přímo jeho fotky tu teď nemám, ale můžete se podívat na můj instagram, kam jsem jednu před pár dny dala.) Všechny naše procházky proběhly uplně v pořádku. Jednou jsem ho teda musela hodně přemlouvat, protože venku bylo ošklivě a jemu se nechtělo z pelíšku, ale nakonec jsem ho ukecala. :-D A jak byl nakonec rád! 

Po poslední procházce a vrácení klíčů jsem začala být smutná, protože mi přirostl k srdci a chtěla jsem ho ještě někdy vidět. Dlouho jsem ale nesmutnila, protože včera mi paní napsala znovu s prosbou, zda bych v příštích třech týdnech zas nedělala Hunterovi procházkovou společnost. :-)  Některé dny jsem musela kvůli škole odříct, ale většinou mi to vychází. Udělalo mi to hroznou radost a opravdu se na to už moc těšim. :-)

Jsem hrozně ráda, že jsem se na to nevykašlala. Psy miluju, v budoucnu bych se jim chtěla nějakým způsobem věnovat. Je to směr, kterým mě to hodně táhne a myslím, že bych v tom mohla být dobrá. Doufám, že mi to vyjde. Mám v hlavě takový plán, ale ještě je hodně brzo na to, abych něco vykřikovala do světa... 

Tak, to by bylo k tomu, jak se poslední dobou mám. Co je nového u vás? Nechystáte se náhodou teď o víkendu na výstavu For Pets? Já tam půjdu letos poprvé, tak jsem moc zvědavá. (Díky té mé brigádě mám čestnou vstupenku, udělali mi tímhle obrovskou radost, protože jsem si to plánovala už dávno předtím.)

Mějte se krásně a užijte si víkend! :-)

Summary of my February

Zdravím!

- Po tak dlouhé odmlce by jeden čekal, že budu mít hromadu novinek a informací, kterými vás budu chtít zahltit, ale prd. Vše je stále stejně při starém, stejně pohodové a fajn.

Co mi skončilo zkouškové, začala zase jedna veliká flákárna! :-D teda, už se z ní pomalu vyhrabávám, ale je to fuška. Snažím se co nejčastěji cvičit a začala jsem konečně pořádně hlídat i jídlo. Tak snad na sebe výsledky nenechají dlouho čekat. Protože já jsem přesně ten typ člověka, co to dělá právě pro ty výsledky, ne proto, že ho to baví. Mě nemotivuje pocit štěstí při cvičení, ale strach, že budu v létě vypadat jako buřt. Strach pro mě byl motivací i motorem vlastně i ve zkouškovém. No, na každého se holt musí jinak. 

Za poslední dobu jsme s přítelem zkoukli tak milion filmů. Mně osobně nejvíc oslovila Serena. Nejen proto, že její představitelka, Jennifer Lawrence, by mě oslovila, i kdyby hrála ve stupidních Přátelích (pardon, když já je fakt nemůžu!), ale i díky příběhu a dokonale vyhrocenému konci, nad kterým jsem dumala ještě pár dní poté. Znáte to, když prostě něco skončí TAK BLBĚ, že nad tím musíte furt přemýšlet? :-D Ale nakonec, možná právě díky tomu konci, ve vás ten film zanechá dobrý dojem. 

Pak jsme také koukali na Amerického snipera, který byl opravdu dobrý, na Fury, na které jsem koukala jen kvůli přítelovi, ale nakonec to šlo a u konce jsem měla nervama nehty zaryté někde hluboko v polštáři. Další film byl Unbroken, hodně silná podívaná. Divergence, která mi nejdřív přišla, že má až moc podobnu myšlenku jako Hunger Games, ale nakonec se těším na pokračování. Taky jsem si vydupala film Pod zemí, přítelovi to už od traileru přišlo jako blbina, ale já to hltala do poslední scény a podle mě to byl prostě hustej film! :D Také jsme koukali na Nymfomanku (1. část zatím) a upřímně - bavila mě o něco víc, než 50 odstínů šedi, na kterých jsme v kině teda nebyli, ale to víte, že jsem hned stahovala. :D Určitě by se našly ještě nějaké další filmy, jen si už holt nevzpomínám :D (Jen aby bylo jasno, ty, co jsem tu vypsala, jsme neshlédli během měsíce, spíš tak od začátku roku). Stejně se nejvíc těším na Mockingjay. A pořád se držím a nedočetla jsem to, knížku jsem skončila hezky v polovině, jako skončila 1. část filmu. (magooor) 

 

- Serena -

(ona je prostě taak krásná!)

Dlouho jsem teď nemohla jet domů (pejsek našich byl nemocný, tak jsem chtěla ušetřit našeho bobánka), tak se stavili naši u nás - a s hroooomadou jídla. Jedno vám musím moc vřele doporučit, a to tyto celozrnné polštářky! Jsou na první pohled takové děsně suché, ale vevnitř se skrývá ovocná marmeláda či jak to nazvat.. A s mlékem jsou prostě NEJ-LEP-ŠÍ! A mně to můžete věřit, já jsem totiž na cereálie odborník. Měla jsem tu 2 krabice, no.. a už je nemám... :( Jen jsem to vyfotila tak blbě, že není vidět název :-D Ale jsou z tesca a určitě se to dá dobře poznat podle krabice.

Potom jsem také dostala delikatózní bombošku! Šli jsme s rodiči nakupovat, když už tu byli, tak jsem hned nafasovala tohle a 2 skleničky ořechových máslounů. A předčasně dárek k narozeninám, takže jsem byla nejšťastnější Radanka na světě! Za ten starý mobil už jsem se styděla... :-D 

Ale držela jsem se. Jedna, maximálně 3 denně :-D

Detail toho lepšího máslouna. A Maxík tam je samozřejmě úplnou náhodou! :-D

brouček <3  

Mějte se krásně a spolu se mnou doufejte, že příště napíšu duchaplnější článek! ❤

Ask.fm/LRadus

About my last days

To zkouškové mě zničí. Ne, vážně. Za poslední 2 noci jsem spala dohromady 7 hodin, to je pro spáče mého kalibru nepředstavitelné! :D Na psaní vůbec nemám čas, chvilky odpočinku využívám s přítelem sledováním Dr.House, maximálně procházkami s Maxíkem. Většinou to vypadá tak, že dojdu ze zkoušky, chvíli (ok, pár hodin) dospím, pak zbytek dne volno, ale hned druhý den se začíná nanovo s něčím úplně jiným. Mr**o by mě. No ale musí se to přetrpět. Po dnešku mě čeká už jen poslední testík a pak už klid. (Týden.) 

Dnešek je už od začátku úplně zabitý a na nic. Dopoledne zkouška, na řadu jsem se dostala po dobrých 2 hodinách čekání. Ven jsem šla po 2 minutách, když jsme s mou zkoušející zjistily, že s sebou nemám občanku ani isic. Tak jsem hezky letěla na kolej (přítel mi letěl naproti) a pak zpátky do školy. Jo, měla jsem hříšný myšlenky, že už se tam nevrátím. Jak jednu vylezete, znovu se vám tam chtít nebude. Mezitím mě samozřejmě všichni předběhli, takže jsem šla úplně poslední - za dalších dobrých 40 minut. Mé nervy byly už doslova hmatatelné.

Když tohle peklo konečně skončilo (z učitelky se snad nejhoršími referencemi od ústních zkoušek se vyklubala milá paní), mazala jsem na chvilku domů (na kolej) a pak jsme s přítelem a naším psím broučkem jeli navštívit jeho ségru a omrknout její nové bydlení. :) To mi náladu o dost zlepšílo, i když nevyspalost byla dost znát a po příjezdu domů mě (nás oba ((všechny 3))) dostihla a skolila. Po slastném spánku jsme si pustili film, ale za chvíli to vidím na pokračování (spánku), nebo si dáme ještě díl House. :D Poslední dobou ho docela žereme. Nejlepší je dívat se na "starší" seriál, kde nemusíte čekat minimálně týden na nový díl (jako třeba u dalšího milovaného seriálu Supernatural) a dalších několik dní na titulky :D (Protože tu rychlou angličtinu dost často nepobírám - a jsem prostě lenoch líná, co u seriálu nerad namáhá mozeček.) 

Za tu dobu, co jsem nepsala, se mi nahromadilo pár fotek. Je to od všeho něco, takže dnešní článek bude trošku chaos, ale třeba vystihne ještě o něco líp, jak se poslední dobou mám. :)

Nejkrásnější žena - Jennifer Lawrence

Má nejmilejší forma relaxace. Vím, že to nejsou díla, kterými by byla třeba nějak se chlubit, ale já mám ty obrázky ráda, stejně jako má ráda kreslení. Nikdy jsem nechodila do žádného kroužku, na kurz, nečetla nic o technikách kresby, prostě nic  - a proto to taky tak vypadá. Ale důležité je, že mě to naplňuje a z každého povedeného obrázku mám radost. A dělám si všechno po svém. A je hodně co zlepšovat. Ale každou další snahou se posunu o kousek dál a to mě těší. :) I přítel si všímá, že ten, koho se snažím na papíře zvěčnit, se už mým kresbám začíná trošku podobat. :-D

wishes

Minule jsem psala o mém roce 2014, dnes vám povím o věcech, které bych chtěla dokázat v tomto roce (popř. si je koupit). :)

'All about that bass' (video ZDE), 

poslouchám ji teď snad pořád.

Začnu těmi nehmotnými věcmi.

1) Bude to trapné (možná???), ale chci úspěšně studovat a ukončit svůj první ročník na VŠ s pocitem, že jsem si všechno splnila. Zatím je to hrozný stres - moje první zkouškové no.. Už chápu, co to znamená jet nonstop a být věčně nadopovaná kávou (která mi už moc nezabírá, tak jsem přešla na plechovky prase). Z toho vyplývá další bod, který je spíš předsevzetím než přáním...

2) Učit se průběžně a chodit na přednášky. No joo, haha. :D Co jsem pochopila, tak je to asi nejčastější předsevzetí studentů během zkouškového. Teda né že bych nikam nechodila, to zas né! Ale spoustu jsem toho teď vypustila a třeba podniková politika je pro mě díky tomu španělská vesnice. (I když na matice jsem byla pokaždé jak na přednášce, tak na cvičení, ale španělská vesnice je to pro mě i tak.) 

My happy 2014

2014 - rok konců i krásných nových začátků a změn...

Není na takový článek trochu pozdě? Ne. Sice se ve většině případů píše kolem Silvestra a Nového roku, to ale většinou myslím na úplně jiné věci... :-) Přišlo mi ale škoda nepřipomenout si rok 2014, protože během něho jsem zažila hned několik nezapomenutelných okamžiků a událostí, které mě nějak ovlivnily (nebo mi dokonce změnily život). A půjdu hezky popořadě... :-)

Maturitní ples (24. ledna)

Byl to krásný večer! I když se pokazilo snad úplně všechno (organizace tomboly, načasování, video u předtančení), tak jsme si ho všichni naplno užili. :-) Ono je důležitý brát to jako svůj ples a taky si ho podle toho užít. Kdo to bere především jako show pro lidi a snaží se co nejvíc zapůsobit, rozhodí ho sebemenší zádrhel. Sice se třeba o našem plese nebude mluvit dalších X let, ale já si ho budu do konce života pamatovat jako perfektní večer (a to i když jsme měli opravdu debilní a děsný téma UFO..) :-D A stejně jsem si nejvíc užívala ty šaty!

Candy (duben)

Jak určitě drtivá většina z vás poznala, nejedná se o žádnou pračku značky Candy, nýbrž o bišoního klučíka Candíka, kterého jednoho dne přivezla domů mamka mého přítele. :-) Od prvního okamžiku to byl náš miláček! Hůře to ovšem nesl jeho "starší brácha", totiž o něco starší bišon Kimík, kterého měli už dávno před prťousem. Ze začátku mu dával pěkné výchovné lekce alá já jsem tady pán!, ale dnes už je z nich nerozlučná dvojka a kámoši na život a na smrt :-) 

Výročí dvou let s láskou ❤ (24. duben)

2. fotka je naše úplně první společná, tedy z roku 2012 :-)

Mám jí strašně ráda, i když jsme na ní oba nějací úplně jiní :-D

Nesmím zapomenout na tu nejdůležitější část mě samotné, tedy mého přítele Honzíka, který se mnou v tomto roce oslavil 2. výročí. :-) Doufám, že 24. duben spolu budeme slavit co nejdéle, snad až do konce života, protože jsem s ním opravdu šťastná a bez něho si to už nějak nedokážu představit. (Teda párkrát jsem to zkusila a následovala hysterie a vodopád slz.) :-D

Zkouška dospělosti (20. květen ((ten datum snad nikdy nezapomenu!)))

1, "nástup" hrůzy... 2, slavnostní ukončení a já jak dělám

ksichty na tříďase :-D

Však to znáte - nervy, které nakonec ani nestály za to. Teď se mi to sice vykládá, když jsem na vejšce vyklepaná i ze sebemenšího průběžného testíku, ale tam to bylo jiné. Tam jim na nás záleželo a znali nás. :-) A všichni byli úžasní. A věřte nebo ne, nakonec jsem si nejvíc oblíbila matikářku, se kterou jsem 3 roky bojovala a až v maturitním ročníku jsem ji začala mít ráda. (Co mi taky zbývalo, když jsem z té matiky chtěla odmaturovat :-D). A povedlo se! 1,1,1,3. (Joo, poslední je matika.)

Série přijímaček, testů, stresu a nervů (červen)

Z této etapy snad žádnou fotku nemám (maximálně nějakou selfie :-D). Sice jsem měla strach, abych se dostala na VŠ a pokud možno tam, kam jsem chtěla nejvíc, ale na druhou stranu to bylo lepší než maturita, kterou jsem měla jako hlavní cíl. Asi to bude znít divně, bála jsem se víc neúspěchu u maturity, než toho, že se nedostanu nikam dál. Protože kdo neudělá maturitu, navždycky bude v očích spolužáků (byť jen bývalých) ten, kdo šel v září. Takhle jsem to viděla a toho jsem se fakt bála. :-D Zato kdybych se nedostala na VŠ, už se to tak nepočítá a nijak mě to neocejchuje. Protože je to běžnější. Ale nakonec vyšlo obojí. :-) Dostala jsem se, kam jsem chtěla a šťastnější jsem už ani být nemohla! Splněný sen a ooooobrovský kámen ze srdce. A čekaly PRÁZDNINY!

Tábor aneb zpátky do dětství - jen v kůži "dospěláka" (červenec)

//Já jsem tu jediná holka s ofinkou a delšími vlasy, kdyby mě někdo nemohl poznat :D

Na poslední fotce bych se mezi nimi málem ztratila.

Pořád jsem (duší) malá cácora, takže to s nimi bylo fajn. :-)

Fotek s mým (velice početným milým holčičím) oddílem moc nemám, zato šílených fotek s "dospěláky" dost. Dospěláci jsou v uvozovkách, protože.... no, pokud jste si dobře prohlédli 2., 3. a 4. fotku, chápete proč. :-D Vlastně jsem původně ani jet nechtěla, byla jsem přemluvena. Nakonec jsme jeli oba s přítelem a byla jsem ráda, že jsem nezůstala sedět doma na zadku. Kromě toho, že jsem tam krásně zhubla (tentokrát se prostě musím pochválit), jsem si užila hrozně moc legrace a také to byla milá zkušenost. :-) Byla jsem poprvé vedoucí, poprvé jsem měla za někoho takovou zodpovědnost. Naštěstí ale holky v naší partě byly úplně suprově, takže jsem byla taková vedoucí-kámoška. Ještě teď mi některé z nich občas napíšou na facebooku a ptají se, jestli letos zase pojedu. Bohužel to ale letos asi nevýjde, máme s Honzíkem jiné plány.. I když bych to nejraději nějak zařídila a jela.

Ptáče opustilo hnízdo - stěhování na kolej (říjen)

Další veliká etapa začala. Bydleníčko s přítelem, na které jsme čekali TAK DLOUHO! Byly to dlouhé 2 roky těšení, ale nakonec jsme se dočkali. A přálo nám štěstí, že ze dvou dvoulůžkových pokojů na celé koleji jsme si jeden stihli zabrat právě my. Jinak jsou všude 4-lůžka a to si teď už ani nedovedu představit, po tom, co máme koupelnu, kuchyň i chodbu jen sami pro sebe. :-) Dost jsme se tu zabydleli a díky tomu, že jsme tu spolu (a k nám naše 'miminko', o kterém bude ještě řeč později), to bereme jako takový domov.

MAXÍK ❤ (28. říjen)

To nejdůležitější, co se nám "stalo" ❤ Strašně dlouho jsme chtěli pejska a vždycky jsme oba měli jasno, že chceme, aby to byl bišonek. :-) Děkuji jeho bývalé rodině, i když je to kruté, že Maxíkovi museli po pár týdnech  hledat nový domov a děkuji své bláznivosti, že jsem si ho našla. ❤ Byla to láska na první pohled. Jen co jsme ho s Honzíkem spatřili, prostě jsme VĚDĚLI, že jeho chceme a potřebujeme. Jméno už měl a i když jsme měli vymyšlené jiné, zamilovali jsme si toto (i přesto, že Maxík je každý 3., ten náš je prostě jedinečný:-)) Byla to obrovská změna a krok dopředu. Díky němu jsme teď už taková rodina, oba to tak cítíme. :-) Hodně se toho s ním změnilo a hlavně - přinesl nám sem tolik lásky (jako by jí už nebylo dost :-P). Pejsek vám prostě změní život, ať chcete nebo ne. :-) Zvlášť takový vděčný, mazlivý a chytrý pejsek, jako náš Maxík :-)

Vánoce a konec roku

Tak to byl můj rok v několika fotkách a pár větách.. :-) Lepší si ho nedokážu představit. Chci si tedy 2014 zapamatovat jako úspěšný a šťastný rok mého života. 

❤ 

.. přát Vám šťastný rok 2015 18. ledna by bylo divné a vlastně už jsem to po Silvestru udělala :-) 

Tak Vám jen popřeji hezkou neděli a těm, kteří se momentálně utápějí v období zkoušek, jako já, přeji mnoho klidných, prospaných nocí a ať jsou všechny zkoušky úspěšné!