My (neverending) weight loss journey

Jak už vám asi název článku napověděl, chtěla bych vám dneska povyprávět o mém hubnutí. O tom, že něco takového napíšu, uvažuju už opravdu hodně dlouho, ale stále jsem to odkládala s tím, že to napíšu, až budu víc ve formě a budu to brát jako takové ohlédnutí. Místo toho tu teď sedím naprosto nespokojená se svým vzhledem, a tak toto budu brát i jako motivaci sama pro sebe. Pokud mi pak budete chtít napsat, jak jste začínali vy a jaké to pro vás bylo, budu jen ráda!


První myšlenky ba hubnutí u mě přišly už na základní škole. Vždycky jsem bývala takový buřtík mezi hubenými spolužačkami. Na hodinách tělocviku jsem byla pravidelně nejhorší a dělalo mi problém i vyšplhat po tyči. (Teď si mě ale prosím nepředstavujte jako úplného buřta, byla jsem silnější, ale né nějak obézní nebo tak. :D) A jako každé holce mi to začalo vadit, takže jsem se rozhodla, že budu "držet dietu". Moje dieta vypadala tak, že jsem přestala snídat a moje školní svačiny končily v koši. Obědvala jsem normálně a k večeři jsem si dávala jogurty (výjimečně s müsli). K tomu jsem doma každý večer dělala 100 sklapovaček. No prostě boss. :-D Něco málo jsem zhubla (pravidělně jsem se vážila), ale samozřejmě jsem to moc dlouho nevydržela a začala pak jíst zase normálně. Můj problém byl v tom, že jsem měla hrozně ráda sladkůstky a večerní brambůrky o víkendech u televize. A pohyb jsem z hloubi duše nenáviděla. Mé koníčky se týkaly hudby. Jeden čas jsem sice chodila na aerobic (k tomu jsem se později i vrátila, nechci předbíhat), ale moc dlouho jsem u toho nevydržela. Byla jsem totiž nejhorší. Pak jsem teda váhu nějaký čas zase neřešila, něco jsem zhubla sama od sebe, když jsem odešla na střední, tak už jsem si alespoň nepřipadala jako váleček. Ale ta touha po štíhlosti tam byla.. A to dost.

Potom přišlo léto 2013, které jsem strávila s přítelem v Praze (pořád jsem chodila na gympl, ale na prázdniny jsme si našli brigádu, a tak jsme mohli být pořád spolu). Koupili jsme si kolečkové brusle a skoro každý večer jsme vyráželi ze Strahova na Ladronku dát si pár koleček. Bylo to naprosto boží. :-) Jenže... u konce okruhu stojí největší Kaufland v ĆR :D, takže jsme si tam vždycky skočili pro nákup. A já samozřejmě pro nanuka na osvěžení. Vždycky ale se slovy: "Tohle je muj poslední, jo? Musim taky jíst zdravě, když teď tak sportujeme." Jenže to léto jsme taky jedli spousti cereálií typu Cini-Minis, k večeři třeba párky v rohlíku a tak. Takže to nebylo uplně ideální. Sice jsem díky pohybu nic nepřibrala, ale ani jsem se nijak nepřiblížila své vysněné postavě.

Takový ten zlomový okamžik, o kterém všichni mluví, přišel až v září. Ta chvíle, kdy se vám prostě něco přepne v hlavě a vy se to toho fakticky zahryznete a makáte jako šroub. Přítel se chystal zpátky na kolej a já měla zůstat zase sama doma. Jeden z mých dvou impulzů byl ten, že jsem se doma nudila. Nechtělo se mi s nikým chodit ven (vzpomínám si, že v té době jsme se nějak i rozešly s mou dobrou kamarádkou), ale čas jsem nějak zabít potřebovala. Učení nepřicházelo v úvahu, protože maturita byla daleko. A pak se stalo to, že jednou, když jsem znuděně sjížděla facebook, vyskočila na mě...

- "30ti denní výzva"
Marika a její hubnoucí hnutí na facebooku byla pro mě osudová! Její cvičící plány zaručovaly první výsledky už po třiceti dnech a to bylo něco, co jsem potřebovala slyšet. Ujištění, že když do toho dám všechno, bude to fungovat. A taky fotky těch, kteří už to zkusili přede mnou - a světe div se, oni ty výsledky měli! Tak proč né já? Začala jsem tedy skoro každý den dřepovat a posilovat břicho. Hlavní bylo ale to, že jsem zásadně změnila jídelníček. Všechno nezdravé jsem úplně vyřadila a postupně jsem se učila, jak a co správně jíst. Zkoušela jsem různé vychytávky podle Mariky a ono mě to opravdu bavilo. O to víc, když jsem viděla, že fakt hubnu! Cítila jsem se čím dál tím líp a krásnějš. :-) Určitě všechny tenhle pocit znáte.
Asi po měsíci a něco cvičení s výzvou (a i po nějakých výsledcích) jsem při prohlížení receptů na stránce výzvy narazila na jeden, který nebyl od Mariky ale od "nějaké"...

Summary of my February

Zdravím!

- Po tak dlouhé odmlce by jeden čekal, že budu mít hromadu novinek a informací, kterými vás budu chtít zahltit, ale prd. Vše je stále stejně při starém, stejně pohodové a fajn.

Co mi skončilo zkouškové, začala zase jedna veliká flákárna! :-D teda, už se z ní pomalu vyhrabávám, ale je to fuška. Snažím se co nejčastěji cvičit a začala jsem konečně pořádně hlídat i jídlo. Tak snad na sebe výsledky nenechají dlouho čekat. Protože já jsem přesně ten typ člověka, co to dělá právě pro ty výsledky, ne proto, že ho to baví. Mě nemotivuje pocit štěstí při cvičení, ale strach, že budu v létě vypadat jako buřt. Strach pro mě byl motivací i motorem vlastně i ve zkouškovém. No, na každého se holt musí jinak. 

Za poslední dobu jsme s přítelem zkoukli tak milion filmů. Mně osobně nejvíc oslovila Serena. Nejen proto, že její představitelka, Jennifer Lawrence, by mě oslovila, i kdyby hrála ve stupidních Přátelích (pardon, když já je fakt nemůžu!), ale i díky příběhu a dokonale vyhrocenému konci, nad kterým jsem dumala ještě pár dní poté. Znáte to, když prostě něco skončí TAK BLBĚ, že nad tím musíte furt přemýšlet? :-D Ale nakonec, možná právě díky tomu konci, ve vás ten film zanechá dobrý dojem. 

Pak jsme také koukali na Amerického snipera, který byl opravdu dobrý, na Fury, na které jsem koukala jen kvůli přítelovi, ale nakonec to šlo a u konce jsem měla nervama nehty zaryté někde hluboko v polštáři. Další film byl Unbroken, hodně silná podívaná. Divergence, která mi nejdřív přišla, že má až moc podobnu myšlenku jako Hunger Games, ale nakonec se těším na pokračování. Taky jsem si vydupala film Pod zemí, přítelovi to už od traileru přišlo jako blbina, ale já to hltala do poslední scény a podle mě to byl prostě hustej film! :D Také jsme koukali na Nymfomanku (1. část zatím) a upřímně - bavila mě o něco víc, než 50 odstínů šedi, na kterých jsme v kině teda nebyli, ale to víte, že jsem hned stahovala. :D Určitě by se našly ještě nějaké další filmy, jen si už holt nevzpomínám :D (Jen aby bylo jasno, ty, co jsem tu vypsala, jsme neshlédli během měsíce, spíš tak od začátku roku). Stejně se nejvíc těším na Mockingjay. A pořád se držím a nedočetla jsem to, knížku jsem skončila hezky v polovině, jako skončila 1. část filmu. (magooor) 

 

- Serena -

(ona je prostě taak krásná!)

Dlouho jsem teď nemohla jet domů (pejsek našich byl nemocný, tak jsem chtěla ušetřit našeho bobánka), tak se stavili naši u nás - a s hroooomadou jídla. Jedno vám musím moc vřele doporučit, a to tyto celozrnné polštářky! Jsou na první pohled takové děsně suché, ale vevnitř se skrývá ovocná marmeláda či jak to nazvat.. A s mlékem jsou prostě NEJ-LEP-ŠÍ! A mně to můžete věřit, já jsem totiž na cereálie odborník. Měla jsem tu 2 krabice, no.. a už je nemám... :( Jen jsem to vyfotila tak blbě, že není vidět název :-D Ale jsou z tesca a určitě se to dá dobře poznat podle krabice.

Potom jsem také dostala delikatózní bombošku! Šli jsme s rodiči nakupovat, když už tu byli, tak jsem hned nafasovala tohle a 2 skleničky ořechových máslounů. A předčasně dárek k narozeninám, takže jsem byla nejšťastnější Radanka na světě! Za ten starý mobil už jsem se styděla... :-D 

Ale držela jsem se. Jedna, maximálně 3 denně :-D

Detail toho lepšího máslouna. A Maxík tam je samozřejmě úplnou náhodou! :-D

brouček <3  

Mějte se krásně a spolu se mnou doufejte, že příště napíšu duchaplnější článek! ❤

Ask.fm/LRadus

About my last days

To zkouškové mě zničí. Ne, vážně. Za poslední 2 noci jsem spala dohromady 7 hodin, to je pro spáče mého kalibru nepředstavitelné! :D Na psaní vůbec nemám čas, chvilky odpočinku využívám s přítelem sledováním Dr.House, maximálně procházkami s Maxíkem. Většinou to vypadá tak, že dojdu ze zkoušky, chvíli (ok, pár hodin) dospím, pak zbytek dne volno, ale hned druhý den se začíná nanovo s něčím úplně jiným. Mr**o by mě. No ale musí se to přetrpět. Po dnešku mě čeká už jen poslední testík a pak už klid. (Týden.) 

Dnešek je už od začátku úplně zabitý a na nic. Dopoledne zkouška, na řadu jsem se dostala po dobrých 2 hodinách čekání. Ven jsem šla po 2 minutách, když jsme s mou zkoušející zjistily, že s sebou nemám občanku ani isic. Tak jsem hezky letěla na kolej (přítel mi letěl naproti) a pak zpátky do školy. Jo, měla jsem hříšný myšlenky, že už se tam nevrátím. Jak jednu vylezete, znovu se vám tam chtít nebude. Mezitím mě samozřejmě všichni předběhli, takže jsem šla úplně poslední - za dalších dobrých 40 minut. Mé nervy byly už doslova hmatatelné.

Když tohle peklo konečně skončilo (z učitelky se snad nejhoršími referencemi od ústních zkoušek se vyklubala milá paní), mazala jsem na chvilku domů (na kolej) a pak jsme s přítelem a naším psím broučkem jeli navštívit jeho ségru a omrknout její nové bydlení. :) To mi náladu o dost zlepšílo, i když nevyspalost byla dost znát a po příjezdu domů mě (nás oba ((všechny 3))) dostihla a skolila. Po slastném spánku jsme si pustili film, ale za chvíli to vidím na pokračování (spánku), nebo si dáme ještě díl House. :D Poslední dobou ho docela žereme. Nejlepší je dívat se na "starší" seriál, kde nemusíte čekat minimálně týden na nový díl (jako třeba u dalšího milovaného seriálu Supernatural) a dalších několik dní na titulky :D (Protože tu rychlou angličtinu dost často nepobírám - a jsem prostě lenoch líná, co u seriálu nerad namáhá mozeček.) 

Za tu dobu, co jsem nepsala, se mi nahromadilo pár fotek. Je to od všeho něco, takže dnešní článek bude trošku chaos, ale třeba vystihne ještě o něco líp, jak se poslední dobou mám. :)

Nejkrásnější žena - Jennifer Lawrence

Má nejmilejší forma relaxace. Vím, že to nejsou díla, kterými by byla třeba nějak se chlubit, ale já mám ty obrázky ráda, stejně jako má ráda kreslení. Nikdy jsem nechodila do žádného kroužku, na kurz, nečetla nic o technikách kresby, prostě nic  - a proto to taky tak vypadá. Ale důležité je, že mě to naplňuje a z každého povedeného obrázku mám radost. A dělám si všechno po svém. A je hodně co zlepšovat. Ale každou další snahou se posunu o kousek dál a to mě těší. :) I přítel si všímá, že ten, koho se snažím na papíře zvěčnit, se už mým kresbám začíná trošku podobat. :-D

And it's done.

Předvánoční shon je ten tam a nyní nastává období pohádek, válení se a v neposlední řadě období návštěv. A i když si říkáte - dneska už je to naposled a zítra už začnu něco dělat, dobře víte, že jsou to kecy. Tohle lenochodské období potrvá až do Silvestra... kdy si řeknete, že 1.1. už s tím vážně něco uděláte (protože přeci věřite, že jak na Nový rok, tak po celý rok)... jenže to budete mít takovou kocovinu, že z toho opět nic nebude.

Ale já to ani letos nevzdám a stejně si dnes celý den říkám naposled, naposled!! Zítra už zdravě ... uvidíme, jak to dopadne. Je mi jasné, že dokud jsem doma, uplně clean eating to asi nebude :-D To až zase odjedu.. Jo a mám další motivaci :-) až zase něco zhubnu, koupím si za penízky od Jéžíška něco krásnýho na sebe ^^

Dnešek byl celkem hezký, viděla jsem se zase s celou rodinou, byla jsem šťastná, když jsem viděla, že i babičkám a dědečkům udělaly mé dárky radost :) ochutnala jsem dědovi domácí slivovici (a málem se z ní opila po pár ločcích) a zasmála jsem se u starého domácího videa. A teď už jen čekám, až dorazí Honzík a uděláme si hezký večer :-)

Krásný zbytek svátků! :-)

Busy, stressed but still sooo happy!

Zdravím :-)
Hlásím se zas po delší době a jsem ráda, že vůbec. Mám teď dny nabitější víc než kdy předtím. Poslední dobou pořád někde lítám, něco zařizuju, s někým se dohaduju, učím se, k tomu si vždycky odskočím do školy na nějaký ten test... Kdybych neměla tu svou úžasnou rodinku, asi bych se z toho už dávno zbláznila. Rodinkou myslím pejska a přítele, s nimi je mi nejlépe. ❤

Jelikož je pejsek teprve čerstvý přírůstek, stále od někoho slýcháme, jací jsme blázni, že jsme si ho pořídili, že je to úvazek na X let a podobné řeči a domluvy. A? Přeci vím, že když jsme si přivedli domů štěňátko, že to není na 1 semestr, ale že s ním budeme žít hoodně dlouhou (doufám že co nejdelší!!) dobu. Že se o něho musíme starat ( - kdyby tak ten, co to říká, viděl, jak MOC dobře je o něho postaráno a kolik u nás dostává lásky). :-) Je to prostě miláček, na kterého nedáme dopustit. A chytrolíni s ještě chytřejšími řečmi ať se jdou bodnout, moc dobře víme, do čeho jsme šli a nikdy bychom toho nelitovali. A že jsme mladí? - Jsem si jistá, že se mu věnujeme víc a máme na něho mnohem víc času, než by měla většina těch starých. 

Momentálně jsem v Praze jen s tím naším malým milým chlupáčkem, druhá láska přijede až zítra, takže tu válčíme spolu sami. :-) (Teď teda zrovna nee, malej válečník si natáhl šunky na naší posteli a nevypadá, že by se měl v brzské době vzbudit. :-) )

Jinak co se týče 'my fit mind' - v tuto chvíli moc fit nejsem, co vám budu lhát.. Nějak jsem na ten zdravý životní styl začala prdět. Ale už přišel i ten zlomový okamžik, kdy jsem si řekla tak to by stačilo a snažím se o znovuzavedení zdravého stravování. Pohyb také budee, už pokukuju po místní posilovně (světe div se!), máme nějakou na koleji - viděla jsem dovnitř zatím jen oknem :-D asi nebude nijak světová, to je jasný, ale měl by tu být běhací pás a nějaký cyklo trenažer, což mi bude bohatě stačit. Takže vlastně ani nebudu říkat, že chodím do posilovny ale na nějaké to kardio, které právě teď mé tělo potřebuje jako sůl. I přítel by se přidal, z toho mám ooobrovskoooou radost! :-) A taky bych moc ráda začala chodit se psím miláčkem na cvičák, máme jeden kousek od koleje, tak tam co nejdřív zajdu a poptám se :-) Dřív jsem dělala agility s naším rodinným pejskem, ale pak nějak (asi sám od sebe?!!!) ztloustnul a s běháním/skákáním byl konec, aby si neoddělal klouby :-( Ale našeho Maxíka si hezky pohlídáme a nedovolíme nikomu, aby ho vykrmoval, tak. :-) Doufám, že nám to s tím cvičákem vyjde, jsem na to hrozně natěšená :-)) (pro rejpaly, že to není žádná bordera ale bišon, viděla jsem na vlastní oči šikovnou bišonku vyhrát závody, takžee kuš :D).

Dnešní svačinka po cestování. 

A ještě taková aby-se-neřeklo večeře. 

Překrásná růže od Honzíka :)

"A tohle všechno uneseme, paničko?" - aneb balení s malým pomocníkem ❤
(Jeho pelíšek mi zabral polovinu kufru :-D). 

I když je tu pár věcí, na které bych ráda zapomněla a které mi poslední dobou přidělaly několik vrásek na čele, můžu říct, že jsem hrozně moc šťastná. Ve svém příteli mám úžasnou oporu.. :-) on je neodmyslitelná a nejdůležitější součást mého života. Když nejsem s ním, jako třeba dnes nebo včera, nejsem ve své kůži, jsem smutná a chybí mi. Díky němu miluju svůj život. A teď, když bydlíme po 2,5 letech spolu, je to konečně dokonalé. Každý problém, se kterým se mu svěřím, je najednou o tolik menší. Nic není těžké, když jsme na to dva. ❤ Můžu s ním být sama sebou a on mě takovou bere. A prdlajs že mě to přejde :-P

A jak se daří vám? :-)

Mějte se krásně!
Vaše Raduška


PS.: A už umíme sedni! ❤

Waves, day 1

Tak, první (a nejhorší) den za mnou. Uf.

No, nebyla to procházka růžovou zahrádkou, ale zvládla jsem to (a jsem na sebe patřičně hrdá! :D). Odteď už to bude jen lepší a lepší, myslím s jídelníčkem. Dneska to byla bída.

Hladová jsem ale nebyla (i když už se těším zítra na mini porcičku rýže) :) jsem jen o něco utahanější než obvykle, ale co bych chtěla, s 6ti gramy sacharidů.

My motivation

Moje motivací není žádná známá fitnesska či trenérka, vlastně nemám nikoho konkrétního, ke komu bych se chtěla nějak přiblížit. Mám svou představu o postavě, kterou bych chtěla nějakým zázrakem získat ke které se chci dopracovat.
Už jsem párkrát zmiňovala, že se mi nelíbí nabušené slečny (a prostě mi to příjde nepřirozené). Hezké tvary - to ano. Ale né buchty vylézající z bříška jak pahorky a bicáky větší než pána z reklamy na Milko. :)

Wrestle your demons.

Přemož své démony.
Zvláštní název článku. Trochu ponurý ale zároveň motivující. Všichni se něčeho bojíme a máme své vlastní démony. A je jen na nás, jestli nás přemůžou a zničí nás, nebo seberem veškeré síly a porazíme je.
Je to vlastně tak trochu ukradený slogan z mého milovaného seriálu. Ani moc nesouvisí s článkem, který chci psát.
I když možná maličko jo. Taky se chystám s něčím bojovat a prohrát opravdu nehodlám :)

Vášeň ke šnečímu běhání (nebo k pocitu po něm?)

Ahojte, prdi :))

Tak jak se vám dneska vstávalo? Mně teda (hrůůůza děs) nic moc, protože jsem se musela přemlouvat, abych šla běhat. Znáte to, ráno se vám z tý postele prostě ani za nic nechce, ale po pár metrech venku jste hrozně rádi, že jste to překonali. Teda alespoň já to tak mám. :) Vždycky, když se mi nechce vylézt a mám sto chutí vypnout budík, přikrýt se peřinkou až pod bradu, spokojeně se zavrtět a spát dál s pocitem, že nikam nemusím, vzpomenu si na ten pocit, který budu mít potom. A jaký bych měla, kdybych se na to vyprdla. (Celý den bych si v duchu nadávala, jaká jsem líná prdel). Tak jsem se tedy vyhrabala, kopla do sebe frťánek spalovače, ještě chvilku se tetelila v postýlce a pak jsem na to šla. :D!

Nejkrásnější na tom je ten pocit potom. Patřím sice k těm, kteří, když už se k tomu dokopou a prostě jdou, běhají rádi. Rozhodně to ale není kvůli tomu, že bych byla ráda spocená, užívala si to vyčerpání a počítání kolik koleček do konce mi ještě chybí. V nějakých chvílích je to pro mě prostě utrpení. :D Děsím se třeba toho, kdy mě uprostřed kopce potká někdo známý a uvidí, jak jsem hotová (a přitom běžím jako šnek). Nebo že mě uvidí nějaký zkušenější běžec a bude si říkat, že mám naprosto příšernou techniku. Nebo že se někdo jen zašklebí či uchechtne. Proto raději ráno vstávám dřív a užiju si to utrpení sama, když venku ještě není tolik lidí. A ti, kteří tam jsou, pospíchají do práce a nějaká ufuněná rádoby běžkyně je nezajímá.

Vždycky se sama sobě musím smát, když pozoruji, jakou vzdálenost dokáže urazit nějaký šnek na chodníku, než oběhnu jedno své kolečko. :D A že je to někdy opravdu úctyhodný výkon. Mě ale nic nerozhodí! Neřeším, jak rychle běhám, ale jak dlouho. Snažím se vždycky alespoň o 40 minut, aby to k něčemu bylo. Protože kdybych měla běhat jen tak pro radost, asi bych se na to spíš vykvajzla. Ruku na srdce, kdo běhá jen proto, aby si zlepšil náladu a zlepšování postavy a hubnutí ho vůbec nezajímá? :D Takových bláznů bych našla asi jen velice málo.

Jo a je jedna věc, která mě hrozně štve.. Všichni, kdo běhají, doporučují ostatním poslouchat hudbu. Já se ale musím na něco zeptat. Jak to děláte, že vám ty sluchátka drží v uších? :D Mně vždycky hned vylítnou a jsem z toho celá nešťastná :( Párkrát se mi teda povedlo narvat je tam tak, že pár koleček vydržely, ale to byla spíš výjimka, teď už se mi to nepovedlo dlouho. S hudbou se mi opravdu běhalo lépe a dokonce jsem míň vnímala lidi (a své funění).

A co vy a běhání? Baví vás to, nebo je to spíš pruda, kterou je nutno podstupovat pro lepší postavu? :D

Tak si užijte dnešek, já za chvilku mažu s kamarádkou na drby ^^ (Původně jsme měly jít na brusle, ale zradilo nás počasí...) 

Mějte se krásně :))

Vaše R.

Stop doing nothing!

Dobrý večer, držky :-)

Já mám pořád tak neuvěřitelně skvělou náladu, že toho musím využít a napsat ještě jeden rychločlánek! Když jsem asi před dvěma hodinami zjistila, že jdu na vytouženou VŠ, měla jsem takovou radost, že když jsem byla pak s přítelem v tescu, nechala jsem si koupit tu boží bublinkovou Milku a skoro celou jsem jí zblajzla :D (anoo, v 9 večer) a bylo mi krásně.

Pořád mám ale cíl. Na konci června jedu na 2 týdny pryč.. (ráda bych napsala, že na dovolenou, ale ne, je to dětský tábor, jedu dělat vedoucí). A asi tak před měsícem jsem si dala předsevzetí, že do té doby budu mít už trošku vypilovanější postavu. JENŽE bylo pomaturitní období, kdy jsem trošku povolila, sem tam si něco dovolila (za odměnu a tak) a hlavně jsem zlenivěla! Takže jsem se rozhodla vyhlásit sama sobě takovou krutopřísnou výzvu. 2 týdny budu teď makat jako mourovatá a to by v tom byl čert, aby nějaký výsledek nebyl vidět :) Cvičit plánuji opět každý den. Nebo minimálně 5x do týdne, když to nepůjde pokaždé. Nějaké to kardio + posilování. A jídelníček budu zveřejňovat každý den. :) Snad mě to bude i více motivovat!

Tak jsem si teď na sebe ušila bič, ale těším se na to. Hned ráno jdu běhat (už jsem nebyla pěkně dlouho) a jsem zvědavá, jak mi to po pár (asi 2?) týdnech půjde :D Ale jsem rozhodnutá poslat toho špíčka k vodě! Abych se mohla u toho rybníka (:D) promenádovat v plavkách a nemusela mít takovej ten známej blbej pocit :)

Hubánek s kámošem spalovačem - dávám si po ločku hezky před kardiem (většinou běháním) :) Jo a chutná hrozně dobře, skoro jako fanta :) klidně bych to pila po litrech :D

Tak dobrou noc všem! Já dneska usnu jako malý kotě, jak jsem mrtvá. A potřebuju energii na ráno :D Tak mi držte palce a já se ozvu, jak to šlo. Mějte se krásně! :))