About my last days

To zkouškové mě zničí. Ne, vážně. Za poslední 2 noci jsem spala dohromady 7 hodin, to je pro spáče mého kalibru nepředstavitelné! :D Na psaní vůbec nemám čas, chvilky odpočinku využívám s přítelem sledováním Dr.House, maximálně procházkami s Maxíkem. Většinou to vypadá tak, že dojdu ze zkoušky, chvíli (ok, pár hodin) dospím, pak zbytek dne volno, ale hned druhý den se začíná nanovo s něčím úplně jiným. Mr**o by mě. No ale musí se to přetrpět. Po dnešku mě čeká už jen poslední testík a pak už klid. (Týden.) 

Dnešek je už od začátku úplně zabitý a na nic. Dopoledne zkouška, na řadu jsem se dostala po dobrých 2 hodinách čekání. Ven jsem šla po 2 minutách, když jsme s mou zkoušející zjistily, že s sebou nemám občanku ani isic. Tak jsem hezky letěla na kolej (přítel mi letěl naproti) a pak zpátky do školy. Jo, měla jsem hříšný myšlenky, že už se tam nevrátím. Jak jednu vylezete, znovu se vám tam chtít nebude. Mezitím mě samozřejmě všichni předběhli, takže jsem šla úplně poslední - za dalších dobrých 40 minut. Mé nervy byly už doslova hmatatelné.

Když tohle peklo konečně skončilo (z učitelky se snad nejhoršími referencemi od ústních zkoušek se vyklubala milá paní), mazala jsem na chvilku domů (na kolej) a pak jsme s přítelem a naším psím broučkem jeli navštívit jeho ségru a omrknout její nové bydlení. :) To mi náladu o dost zlepšílo, i když nevyspalost byla dost znát a po příjezdu domů mě (nás oba ((všechny 3))) dostihla a skolila. Po slastném spánku jsme si pustili film, ale za chvíli to vidím na pokračování (spánku), nebo si dáme ještě díl House. :D Poslední dobou ho docela žereme. Nejlepší je dívat se na "starší" seriál, kde nemusíte čekat minimálně týden na nový díl (jako třeba u dalšího milovaného seriálu Supernatural) a dalších několik dní na titulky :D (Protože tu rychlou angličtinu dost často nepobírám - a jsem prostě lenoch líná, co u seriálu nerad namáhá mozeček.) 

Za tu dobu, co jsem nepsala, se mi nahromadilo pár fotek. Je to od všeho něco, takže dnešní článek bude trošku chaos, ale třeba vystihne ještě o něco líp, jak se poslední dobou mám. :)

Nejkrásnější žena - Jennifer Lawrence

Má nejmilejší forma relaxace. Vím, že to nejsou díla, kterými by byla třeba nějak se chlubit, ale já mám ty obrázky ráda, stejně jako má ráda kreslení. Nikdy jsem nechodila do žádného kroužku, na kurz, nečetla nic o technikách kresby, prostě nic  - a proto to taky tak vypadá. Ale důležité je, že mě to naplňuje a z každého povedeného obrázku mám radost. A dělám si všechno po svém. A je hodně co zlepšovat. Ale každou další snahou se posunu o kousek dál a to mě těší. :) I přítel si všímá, že ten, koho se snažím na papíře zvěčnit, se už mým kresbám začíná trošku podobat. :-D

Vánoce, škola, čmárání a trocha chvály :-)

Tak se mi zdá, že Vánoce už opět zaplavily obchodní centra i ulice. Jen ke mně stále ještě nějak nedoputovaly. Každým rokem bývám vánočně naladěná už někdy na začátku listopadu, pouštím si vánoční písničky, kupuji dárečky.. Ale letos nic. A nejsem ani ve stresu, že ještě nemám koupený jediný dárek (ostuda!).
Myslím, že až odevzdám poslední test a zmuchlám poslední (letošní) papír s učivem a hodím ho do koše, pak teprv pro mě začnou Vánoce. :)
Né že bych si stěžovala, jsem ráda, že si spoustu testů můžu odpykat ještě před Vánoci a (SNAD) nebudu vše hodit v lednu/únoru.. na druhou stranu bych už ale uvítala klid (a nákupy a pohádky...).

Má podoba relaxu a odreagování.. :)

Teď, koncem listopadu, jsem měla chvíli volno, to jen abych si pořád jen nestěžovala.. :) V sobotu nás tu byl navštívit můj mladší brácha, tak jsme s Honzíkem měli program na celý den. I když jsme toho ale plánovali víc, stihli jsme jen Staromák (stromečeeek!) a Ikeu. Možná, kdybychom v prostřed dne neusnuli na koleji (a bráchovi to teda moc nevadilo, byl spokojenej na přítelovo notebooku a něco si tam střílel :D), stihli bychom toho mnohem víc. 

Nedávno jsme se venku zapovídali s jednou kamarádkou, která nám líčila, jak byla v kině na novém Hunger Games a jak to bylo skvělý. Nijak mě to nezajímalo, říkala jsem si,  že je to určitě zas jen nějaká sci-fi blbovina. Přítel ale večer stáhnul a pustil 1. díl a mně spadla čelist. Jo, byla to "sci-fi blbovina", ale sakra dobrá. Ještě tu noc jsme dokoukali i 2. díl a tak nějak se pak stalo, že jsem druhý den rezervovala lístky do kina na díl 3. :-) Sice to nebyla premiéra a kino (Premiere Cinema) ve švech taky zrovna nepraskalo, ale bylo to úžasný.. Šla bych na Mockingjay klidně znovu a pak zas a pak ještě jednou. Ale skončilo to tak - ..... !!!! Prostě díl rozdělený na 2 části nikdy nemůže skončit uspokojivě. Takže já teď budu čekat ROK, než s klidem usnu, bomba. :-D K mému překvapení jsem nedávno objevila Ameriku zjistila, že filmy jsou podle knížek, tak si je chci co nejdřív sehnat a přečíst. Ale tu poslední asi jen do půlky - nechci znát konec dopředu jako u Harryho Pottera :-) Tak snad to dodržím a nebudu moc nakukovat. 

Tuto písničku si s Honzíkem od včerejška broukáme pořád dokola, je jedním slovem úžasná. (Ne, jedním to nejde, je tak emotivní, něžná, smutná, kouzelná.... ách :D). Jennifer Lawrence byla skvělá (a strašně krásná). :-) Ale dojem udělal i Josh Hutcherson, přestože jsem ho dříve moc nemusela. Přítel ho ale ve filmu uplně nesnášel. :-D

No, doufejme, že nedopadnu takto :-D...

Tak se mějte krásně, já si jdu poslechnout zbytek přednášky z managementu ..  #pilnystudent

;-)

Do it with passion or not at all

Nebudu ale mluvit o vášni ke cvičení, zdravému životnímu stylu nebo jídlu (jak by se podle názvu blogu dalo očekávat). Tentokrát vám odhalím jinou část mé maličkosti. A to tu, která miluje kreslení. Už odmalička. Není to něco, čím bych vynikala a co by mi nějak šlo. Ale je to něco, co mě baví a naplňuje. Jsem schopná strávit celý večer kreslením jediného obrázku. Do pozadí si pustím nějakou hezkou hudbu, přepnu se do jakéhosi jiného módu :-D a už mě nic nevytrhne.

Můj nedostatek tkví v tom, že jsem se kresbě nikdy nevěnovala úplně naplno, nikdy jsem se nepřihlásila např. do kroužku, i když mě to moc lákalo. Jako malá jsem ale měla už tak dost koníčků (piáno, zpěv - sborový i sólový, herectví, flétnu, volejbal) a neustále jsem přelétávala z jednoho na druhý (vlastně jediný stálý a pořádný byl ten klavír). V hloubi duše jsem ale věděla, že kdybych najednou kreslit musela a stala by se z toho povinnost, nikdy by mě to nemohlo tolik bavit. Navíc jsem nikdy neměla ráda malování něčeho, co mi někdo nařídil. Třeba ve škole: "Tak a dneska budeme malovat budovu. Můžete si vybrat, namalujte třeba naší školu nebo kostel. A všichni budete používat vodovky. A vemte si na to papír ve formátu A4, jsou vzadu ve skříni. Tak, pusťte se do toho, máte na to čas do konce hodiny." Samé instrukce a rozkazy, jak to má vypadat, jak dlouho na tom mám dělat a co na to můžu použít. Prostě to nebylo to pravé.

Asi úplně nejraději kreslím lidi, jejich obličeje a výrazy. Především ženy. (Nebojte, nijak to nesouvisí s mou orientací, mám přítele a už přes 2 roky štastný vztah! :D) Nic jiného mi ani nejde (už jsem zkoušela zátiší a ... chudák hrnek nebo jablko!). A ani si moc nerozumím s barvami. Ale zato obyčejnou propiskou nepohrdnu. Asi proto, že většina mých kresbiček vznikne spontánně a já u sebe třeba zrovna mám jen propisku a linkovaný papír. Prostě mě popadne ta nálada a nedá se nic dělat. Jednou ve škole, když jsem ještě byla na střední, se hrozně táhla hodina češtiny, tak jsem si začala čmárat vedle sešitu na nějaký canc papíru obličej naší učitelky (nic hanlivého, dodnes na ní vzpomínám s úsměvem na rtech). Hodina sice za chvíli skončila, moje práce ale ne, ten den jsem si už moc poznámek nezapsala. :)

Tolik k okecávání... chtěla jsem vám jen odhalit další kousek sebe. Znovu říkám, nemyslím si, že bych uměla kreslit, možná, kdybych se tomu víc věnovala. Neovládám žádné techniky, v podstatě o kresbě nic nevím. Ale je to činnost, která mi přináší hezký pocit a uklidnění, jako jiným třeba běh, tanec, vaření nebo hra na nějaký nástroj. :)