15.10.14

Do it with passion or not at all

Nebudu ale mluvit o vášni ke cvičení, zdravému životnímu stylu nebo jídlu (jak by se podle názvu blogu dalo očekávat). Tentokrát vám odhalím jinou část mé maličkosti. A to tu, která miluje kreslení. Už odmalička. Není to něco, čím bych vynikala a co by mi nějak šlo. Ale je to něco, co mě baví a naplňuje. Jsem schopná strávit celý večer kreslením jediného obrázku. Do pozadí si pustím nějakou hezkou hudbu, přepnu se do jakéhosi jiného módu :-D a už mě nic nevytrhne.

Můj nedostatek tkví v tom, že jsem se kresbě nikdy nevěnovala úplně naplno, nikdy jsem se nepřihlásila např. do kroužku, i když mě to moc lákalo. Jako malá jsem ale měla už tak dost koníčků (piáno, zpěv - sborový i sólový, herectví, flétnu, volejbal) a neustále jsem přelétávala z jednoho na druhý (vlastně jediný stálý a pořádný byl ten klavír). V hloubi duše jsem ale věděla, že kdybych najednou kreslit musela a stala by se z toho povinnost, nikdy by mě to nemohlo tolik bavit. Navíc jsem nikdy neměla ráda malování něčeho, co mi někdo nařídil. Třeba ve škole: "Tak a dneska budeme malovat budovu. Můžete si vybrat, namalujte třeba naší školu nebo kostel. A všichni budete používat vodovky. A vemte si na to papír ve formátu A4, jsou vzadu ve skříni. Tak, pusťte se do toho, máte na to čas do konce hodiny." Samé instrukce a rozkazy, jak to má vypadat, jak dlouho na tom mám dělat a co na to můžu použít. Prostě to nebylo to pravé.

Asi úplně nejraději kreslím lidi, jejich obličeje a výrazy. Především ženy. (Nebojte, nijak to nesouvisí s mou orientací, mám přítele a už přes 2 roky štastný vztah! :D) Nic jiného mi ani nejde (už jsem zkoušela zátiší a ... chudák hrnek nebo jablko!). A ani si moc nerozumím s barvami. Ale zato obyčejnou propiskou nepohrdnu. Asi proto, že většina mých kresbiček vznikne spontánně a já u sebe třeba zrovna mám jen propisku a linkovaný papír. Prostě mě popadne ta nálada a nedá se nic dělat. Jednou ve škole, když jsem ještě byla na střední, se hrozně táhla hodina češtiny, tak jsem si začala čmárat vedle sešitu na nějaký canc papíru obličej naší učitelky (nic hanlivého, dodnes na ní vzpomínám s úsměvem na rtech). Hodina sice za chvíli skončila, moje práce ale ne, ten den jsem si už moc poznámek nezapsala. :)

Tolik k okecávání... chtěla jsem vám jen odhalit další kousek sebe. Znovu říkám, nemyslím si, že bych uměla kreslit, možná, kdybych se tomu víc věnovala. Neovládám žádné techniky, v podstatě o kresbě nic nevím. Ale je to činnost, která mi přináší hezký pocit a uklidnění, jako jiným třeba běh, tanec, vaření nebo hra na nějaký nástroj. :)




jedna z mála školních prací, které mě opravdu bavily, úkol zněl. napobobit jakéhokoli umělce a jedno z jeho děl. Schválně, jestli uhádnete, o koho jsem se pokoušela já :-D Originál nese jméno "Jacqueline" - a žádný Google! :-D



Tady je zmiňovaná paní učitelka češtiny.



Jedny z mnoha propiskových kresbiček..




Jestli někdo z vás opravdu hádal, tak Jacqueline je od Picassa. Nevěřím, že by to bylo poznat. :-D Takového umělce je těžké napodobit, ale tu svou kresbu mám nějakým způsobem ráda. Dala jsem do ní kus sebe, takže i když je to jen napodobenina, je to i originál. :) A když je řeč o origiálu, můžete se na něj mrknout tady. :) 

Snad mě ted moc nepomluvíte a nezkritizujete, i když každý názor ráda přijmu :) Mějte se krásně!
Vaše R.



2 komentáře: