Jídelníčky

Tak dneska jsem se rozhodla napsat originální článek. 
Protože jsem se v tom svém baštění začala zase docela hlídat, mám z toho i dobrý pocit a nevadí mi se pochlubit. :) Z jídelníčků třeba za minulý týden by se mi asi zamotala hlava, ale tento už je to více méně všechno zdravé (jen občas si uklofnu třeba lžičku pudinku od přítele a tak, ale z toho se nestřílí).

Dneska jsem dokonce i konečně cvičila tleskejte!!! Ale přítelovo štěně, Candy (jak já ho, broučka, miluju) se rozhodlo, že mi to překazí. Když jsem dělala cviky na bříško, to šídlo vždycky přiběhlo a začalo mě tahat za vlasy! :-D A to pokaždé, když jsem hlavu přiblížila k zemi. No a zůstal na nich viset, dokud jsem ho nesetřásla a pořádně nepomazlila. Pak jsem ho položila vedle sebe, začala jsem znovu a zase hryz - a visel mi na vlasech. :-D

Jídlo vyfocené nemám, nějak mi nepřišlo moc zajímavé. Teda až na ty sépiové těstoviny, které mám na instagramu - myslela jsem si, jak to bude vpadat velkolepě a nakonec se z toho vyloupl takový černý kydanec. Ale ta chuť! Ta byla báječná, i přítel si to moc vychvaloval :) (pusu :-*)

Kouzlo německého Wetzlaru, velikost Frankfurtu a... sladkosti. Hodně sladkostí.

Plná zážitků i sladkůstek - jsem zpátky. Nadšená. A vrátila bych se tam hned.

Nikdy jsem si nemyslela, že by se mi zrovna v Německu mělo líbit. Je to tak blízko a - co je tam zajímavého? A nelíbí se mi jejich řeč. Atd atd.. 

Možná jsem takový názor měla proto, že jediná část Německa, kde jsem byla, je malé městečko v horách kousek za hranicemi, kam jezdíme s rodiči. Neříkám, že je to tam špatné, ale je tam .. nic. I když odchůdky se sladkostmi jsou tam fajn. :-D

Ale teď už k mé návštěvě Wetzlaru...

12.08.2014 aneb Článek s velice kreativním názvem

Mé léto by se dalo shrnout několika obyčejnými slovy. Pohoda. Nicnedělání. Flákání. Chata.  Přibírání. Občas teda i houbaření. Procházky. A tak.

Všimli jste si? Žádná slova typu moře, dovolená. Letos se zkrátka nic takového nekoná, proto jsem skákala 2 metry vysoko (srandaaa, kdo by pak zahrabával tu díru, co by po mně zbyla v zemi :D), když jsem se dověděla, že jedeme s přítelem na pár dní do Německa. Jen tak, na návštěvu k příbuzným. Ale alespoň nebudeme jak pecky sedět doma. 

Nedávno jsme teda byli na horách. I když, no, na horách.. u nás v Krušných, Alpy to nebyly :D Taky jen na pár dní. Ale za tu dobu jsme snad 3x běželi do Německa kousek za hranice, protože jsme tam objevili skvělej obchod se sladkostma a takovýma všemožnýma blbinama na večerná chroupání. No ráj. 

Tím jsem tedy vlastně chtěla říct, že zase na pár dní odjíždím, alee beru si foťák, tak tu potom zvěčním nějaké obrázky :-) Odjíždíme zítra a já ještě nemám ani sbaleno. Celá já, už vidím, jak tu budu ráno splašeně pobíhat a všechno hledat. 

Jinak jsem asi zase najela na dietu. Hrozně se těším, až zase uvidím výsledky, jak ty číslíčka půjdou dolů. Vždycky mi to šlo nějak samo od sebe. A potom jsem povolila. A pak zase hubla. A zase prasila. Tak teď jsem zase ve fázi, kdy se do toho opřu. Začnu zase cvičit. A někdy i ráno běhat. I když... netušila jsem, jak bude těžké, vyhrabat se z postýlky, ve které jsem spala přitulená k miláčkovi. Ono je to těžký samo o sobě - vstát. Ale když se k vám ten druhej lenivě přitulí, chytne vás a něco si rozespale zažvatlá, je to až nemožný. A jelikož spíme celé prázdniny pořád spolu (což je sice dokonalé a jsem za to ráda!), moc jsem toho zatím nenaběhala. Ale slíbil, že ráno jdeme spolu, tak jsem na nás teda pekelně zvědavá! :D

Chtěla jsem se ale také pár slůvky zmínit o panu Williamsovi. Nevím sice, co by bylo správné říci... ale jeho smrt mě nějak zabolela. Už když jsem byla malá cácorka, měla jsem ho hrozně moc ráda. Třeba jeho filmy Jumanji nebo Fluber byly mé oblíbené a patřily mezi ty, co jsem měla nahrané na kazetě a mohla jsem si je pouštět pořád dokola. Hodně ve mně zanechal také film Jak přicházejí sny. U toho jsem si opravdu upřímně pobulela (snad od začátku do konce :-)).

Vždycky na mě pan Williams působil tak, že jsem ho prostě musela mít ráda. Měl asi něco v očích a úsměvu. Takovou vřelost... :-) A upřímnost. Vypadal jako moc hodný člověk.. a takových je škoda.

Nebude to možná znít hezky, ale nikdy předtím bych neřekla, že mě smrt někoho, koho jsem neznala, nějak zasáhne. Teď mi je ale smutno... a tím víc, čím víc nad tím přemýšlím. Myslím si.. že sice odešel, ale pro ty, kteří ho měli rádi, bude nesmrtelný. :-) 

Mějte se hezky.

R.