Kouzlo německého Wetzlaru, velikost Frankfurtu a... sladkosti. Hodně sladkostí.

Plná zážitků i sladkůstek - jsem zpátky. Nadšená. A vrátila bych se tam hned.

Nikdy jsem si nemyslela, že by se mi zrovna v Německu mělo líbit. Je to tak blízko a - co je tam zajímavého? A nelíbí se mi jejich řeč. Atd atd.. 

Možná jsem takový názor měla proto, že jediná část Německa, kde jsem byla, je malé městečko v horách kousek za hranicemi, kam jezdíme s rodiči. Neříkám, že je to tam špatné, ale je tam .. nic. I když odchůdky se sladkostmi jsou tam fajn. :-D

Ale teď už k mé návštěvě Wetzlaru...

Cesta tam trvala asi 5 hodin, takže dřevěným zadkům jsme se nevyhnuli. Ale jakmile jsme se napojili na německou dálnici, začalo to hezky utíkat. (Je to něco úplně jiného než u nás.) A poslouchali jsme dobrou hudbu - nevěřila bych, jak hodně to při dlouhé cestě udělá. Prostě posloucháte své oblíbené písničky a za chvíli jste tam :-D né, to přímo ne.. ale určitě to tu cestu zpříjemní :-) takže nám vyhrávali Beatles, Simple Plan, Chinasky, Michael Jackson, Redhoti, Green Day, Voxel - a tak. 

Přijeli jsme (celí rozlámaní) a přítelova teta akorát vyndavala z trouby pizzu. No sakra!

A to byl asi tak konec dne. Hned druhý den ráno jsme se s Honzíkem vypravili na průzkum místních obchůdků. Nejdřív jsme se ale prošli starší městskou částí Altstadt - ta je kouzelná. A všude to voní cukrárnami, ach jo. Neodolala jsem a za hříšná eura jsem si koupila jednu z tradičních Wetzlarkugeln. No nebyl to špatnej kauf :-D Byla skvělá. Pokukovala jsem po ní na tom samém místě už před rokem, ale neměla jsem odvahu si ji koupit (a možná jsem ještě měla rozum a byla šetřivější!!). Netušila jsem, jaká bude, ale měla jsem představu. Skutečnost byla jiná - lepší. Bylo to něco jako méně sladké a tvrdší splácané linecké těsto obalené bílou čokoládovou polevou. Lahoda. Zblajzli jsme to s láskou hned.

Potom jsme zamířili do nějaké obrovské drogerie a pak následovalo nákupní centrum Forum. Nakoupili jsme si a jelikož začalo zase pršet, zamířili jsme domů.

Vždycky jsme se nejvíc zasekli u regálů se sladkostmi. Když oni tam mají tolik věcí, co u nás ne! A je nutné všechno dovézt domů na ochutnání, ne? - nebo to všechno ochutnat hned na místě.

A tak jsme ochutnávali...

... a ochutnávali!

No jo, vypadá to, že oreo je moje vášeň :-D Ale ta zmrzlina - pane bože, ta byla!! Nejepší, co jsem kdy měla. To černé na povrchu není čokoláda, vážení, je to sušenka. Trošku křehčí, než pravé oreo, ale chuť má stejnou. A s tou smetanovou zmrzlinou to chutná opravdu fantasticky. Ještě dlouho jí budu oplakávat.. Proč to nedovážej i k nám, ksakru?! ..... Protože bych byla tlustá! 


Teda, aby se neřeklo, že jsme nakupovali jen samé prasárničky, ochutnala jsem také 2 proteinové tyčinky. Tu karamelovou u nás v Rossmanu nemají (nebo nikdy jsem na ní nenarazila), tak jsem jí hned musela vyzkoušet. Ale abych pravdu řekla, vanilková, kterou u nás mají, mi chutná mnohem víc. A ta druhá - PowerBar opět jedna věc za hříšná eura :-X , tu jsem měla na cestě domů - a byla skvělá. Úžasná příchuť!

Druhý den jsme si udělali s přítelem a jeho bratránkem výlet do Frankfurtu. Nabídl nám, že nám to tam ukáže, tak jsme si ráno sbalili pár švestek a jelo se.

Aaa, první fotka z výletu - svačina. Celá já. :-D No jo, začala jsem den zdravě. Celý zbytek dne bych ale nazvala takovým restartem metabolismu nebo očistou od všech diet. Hihi :-D
Mimochodem tyhle splácnuté broskve, které u nás těžko seženeme (opět!), chutnají úplně úžasně.. Nejsou podobné nektarinkám, broskvím, meruňkám.. ničemu, co znám. A jsou krásně slaďoučké a jemné.

První zastávkou bylo frankfurtské letiště.

U téhle tabule jsme stáli jak hladoví bezdomovci za výlohou s jídlem. Slintali jsme. A asi 5 minut jsme se vydrželi bavit o tom, kam poletíme.

U této blbiny jsme se taky chvilku zasekli. Jezdily tam míčky jak na tobogánu - no prostě jak zabavit blbouna na půl hodiny.

Líbí se mi, jak se dá po celém letišti cestovat "tramvají" - či co to je. Vypadá to jako metro nad zemí. Ale nikde nesedí řidič, jezdí to prostě samo. :-D

Nasedli jsme do auta a jeli do města. A začalo děsně chcát jak z konve pršet.

Ale tak víte co, optimista si z ničeho nic nedělá a raduje se i z fotogenické kapičky na okně auta. A mezitím, co se přítel s řidičem vepředu o něčem baví (hezkou česko-německou ruko-noho řečí), vesele si cvaká foťáčkem.

Vystoupili jsme a v okamžiku jsme měli čvachtaliště v botách. (Což mimochodem vydrželo celý den.) Ale i tak jsme se vydali na prohlídku. Hezkou chvilku jsme jen chodili ulicemi a házeli obdivné obličeje na vysoké nablýskané domy.

A takhle to dopadá, když se po dlouhé době opět rozhodnete, že už konečně začnete jíst zdravě. Stane se třeba, že jste pozváni na nejskvělejšího a největšího burgra, kterýho jste kdy měli... !!

A tak jsme se teda nadlábli. Bylo vtipný, jak jsme toho burgra nejdřív nemohli ani skousnout, jak byl bohatej. (I když je pravda, že ta skvělá čerstvá zelenina ty kalorie nezachrání :-D). No, restart těla jako prase.

Den se blížil ke konci, tak jsme otočili auto a jeli domů. 

Cestou tam jsme se ještě stavili v obchůdku. A dopadlo to takto. :-D

Ten ZDRAVÝ agáve sirup se mezi těmi prasárnami skoro ztrácí. Ale bylo mi jasné, že jak se vrátím domů, bude nutné zase baštit zdravější jídla :-) Dneska teda ještě s láskou popíjíme zbytky toho božsky sladkého likérku... :-D Ale zítra už to bude vzorné! Slibuju! 

Poslední noc a jelo se domu.

Naladíme Beatles, Majkla a Voxela a jedem. Naložení dobrotami.

První věc, kterou ve Wetzlaru uvidíte po příjezdu z dálnice (teď teda už při odjezdu). 

A moje svačinka do auta. Byla skvělá. Snad nejlepší, kterou jsem zatím měla a nejdražší. 

A pak jsem to (jak už to dělávám) zalomila. Auto mě vždycky uspí jak nemluvně. :-)

Výlet byl krásný, jen škoda, že tak krátký. Týden bych tam klidně vydržela. :-) Působilo to tam na mě tak kouzelně.. :-)

Doufám, že jsem vám fotkami alespoň trošku nastínila, jak hezké to tam bylo. Mějte se hezky a užívejte si prázdniny! :-)