3.6.15

thinking

Zdravím,
omlouvám se za neaktivitu. Jeden čas to vypadalo slibně, psala jsem každý den a bylo tu i "živo". Ale to je asi pryč.

Poslední dobou je všechno tak nějak jinak. Často nevím, co si mám myslet, co mám dělat.. Obvykle končím ve svých vlastních myšlenkách a snažím se tomu všemu přijít na kloub.

Pořád teď přemýšlím nad budoucností. Nad tím, co bych chtěla doopravdy dělat. A nevím. Jsem na vysoké a nevím. Většina tohle ví už na základní škole a jde si za tím. Jen já musím být pořád ta nerozhodná... Bojím se, aby jednou nebylo pozdě...

Art

Stala se mi smutná věc s toulavou kočičkou. Snažila jsem se ji ještě s jedním moc hodným pánem zachránit po srážce s autem. Když jsme však přijeli k veterináři, byla už mrtvá...

Dneska jsem zase "zachraňovala" žábu se zlomenou nožičkou. Nic moc záchrana, jen jsem ji odnesla z rozpáleného chodníku do lesa a pokropila vodou. Většina lidí by si nade mnou ťukala na čelo. Ale mně je to asi jedno... a asi vím, co bych chtěla dělat.

"Nikdy není pozdě udělat dobré rozhodnutí."

Konečně jsem v Praze začala chodit do knihovny. Mám teď rozečtenou jednu chytlavou knížku, tak když se mi bude líbit až do konce, určitě čekejte recenzi. :) Jmenuje se "Oškliví" a je to dystopie, nějak se mi tento žánr začíná líbit. 

Bylo teď nějaké těžké období. A já bych ho nikdy nezvládla, nebýt mého přítele. On je... prostě úžasnej. Je tou největší oporou, jakou si holka dokáže představit. Šíleně ho miluju.. 

Já nevím, někdy prostě příjde blbý období a vám nezbude nic jinýho, než se držet toho, komu na vás záleží a doufat, že to společně překonáte.

Mějte se krásně.