14.7.15

When I'm gone

Zdravím vás všechny 👌- po dramatické odmlce jsem zase na dva až tři články zpátky. :-)


Za tu dobu, co jsem nenapsala, se stala a přihodila opravdu velká spousta věcí. A že to byla dlouhá doba. Dneska, když jsem se přihlašovala na bloggera, uvědomila jsem si, že už skoro nevím, jak můj blog vypadá! Teda ono to není nic světového, co by si člověk musel zapamatovat, ale přeci jen... bylo to trochu zvláštní zjištění. :D

Můj poslední příspěvek nějak zaváněl ... pesimismem, a prostě věcmi, co nemám ráda. Většinou bývám nad věcí a i když je opravdu zle, snažím se ve všem vidět něco dobrého, hledat nějaké východisko. Nebo si zkrátka nepřiznávám, že je opravdu až tak zle. Ale tentokrát jsem si to uvědomovala. Proto ten článek plný blbinek..

Tumblr

Ale všechno zlý je k něčemu dobrý a já jsem si uvědomila jednu zásadní věc. Hrozně dlouho jsem se zabývala myšlenkami na to, co ze mě jednou bude. Ničila mě představa, že budu celý život ráno vstávat s odporem, abych šla do nudné a bezvýznamné práce, která mě bude ubíjet a budu tam chodit jen proto, abych si vydělala peníze, pro nic víc. Budu se vracet utahaná a bez života, jako většina lidí. Budu celý život někde v kanceláři, v lepším případě budu tu kancelář mít sama pro sebe.. A budu se dívat do počítače a něco si počítat, něco zapisovat a kontrolovat... dělat statistiky a grafy.. telefonovat.. nebo budu komandovat nějaké lidi pode mnou, kteří budou touhle prací "nadšení" stejně jako já.  

Takhle namalovaná budoucnost není moc uspokojivá. Ale já si jí nijak představit nedokázala... V mém oboru bych nikdy neprorazila mezi ostatními a nebyla lepší, aby se ze mě stala třeba manažerka nebo dokonce podnikatelka. Nejsem vůdce, neumím počítat, nemám tucha, jak zaujmout lidi. Takže bych skončila někde v té malé kanceláři a dělala jen pěšáka. A to by mě zabilo. 

Co jsem si teda sakra myslela, když jsem na VŠE šla? Že jednou budu slečinka inženýrka v kostýmku v drahým nadupaným auťáku a budu se mít dobře? Jasně, takhle si to představit není vůbec špatný. Ale obnášelo by to dělat (pro mě) nezáživnou práci a ještě v ní být dobrá... 

Tumblr🌾🌾🌾cutie | via Tumblr

A tak jsem udělala obrovský krok. Rozhodla jsem se opustit svou školu a jít úplně jinam... někam, kde mě to bude bavit a naplňovat. Riskovala jsem ale hodně... Doteď mám strach, co tomu řekne okolí. Že jsem odešla ze školy, na kterou jsem tolik chtěla a o žádné jiné jsem se ani nezmínila.. Ale už je to tak. Ode dneška jsem studentka kynologie.

Tím ale mé plány sny zdaleka nekončí. Nevím, jestli bych měla.... ale jo, napíšu to. Chtěla bych si teď udělat bakaláře.. a potom se (i přes mrtvoly) dostat do Brna na veterinu!! Uuu a je to venku! Jsem to ale blázen, co? Tenhle můj sen jsem zavrhla už dávno na základce, kdy jsem se smířila s tím, že by to bylo moc těžké. A teď, na stará kolena, jsem se rozhodla, že to zkusím. 

A proč to nejdu zkusit hned příští rok? Nebo za rok? Proč jdu nejdřív na kynologii? 
Protože - za prvé, v Praze mám celý svůj život a nedokázala bych ho opustit ani kvůli veterině. Ano, mluvím o Honzíkovi. Pro někoho možná bláznovství, ale věřím, že pár dušiček mě pochopí (díky bohu za ně). A za druhé - střední školou jsem prošla chemií téměř nedotčená, takže mám teď co dohánět. Snad budou 3 roky stačit. :-D 

Ale nevěřili byste, jak jsem byla sentimentální, když jsem si teď nedávno šla na VŠE ještě pro nějaký papír. Úplně se mě zmocnily ty pocity jako "Těmihle dveřmi teď projdu už uplně naposled... musím se ještě jednou svézt tim suprovym výtahem... A vás už taky nejspíš nikdy neuvidim, pani..." a tak. Je to parádní škola, je krásná a taková velkolepá. Jsem ráda, že jí opouštím, ale chápejte, je to jako opustit starý sen, který se nevydařil podle vašich představ a vy jdete pryč, za lepším. Ale stejně se ještě ohlídnete a zamáčknete slzičku.

Mám celý život před sebou. Co je proti tomu jeden ztracený rok. Úplně jsem si teď vzpomněla na Stmívání, nevím přesně, který díl to byl, ale Jessica v něm měla proslov.. a říkala hrozně krásná slova o tom, že teď je ten pravý čas nasekat jednu chybu za druhou. Samozřejmě to není podmínka, ale měla pravdu! Kdy jindy k tomu bude lepší příležitost? :-D Chci říct, že pořád jsme mladí a když něco nevyjde, pořád máme otevřeno hrozně moc dveří a máme spoustu možností. Jedna věc nevyjde, jiná se podaří. 

-->

Další změna, která se u mě konala, je, že mám konečně práci. Dobře, brigádu, ale práce zní líp. A jsem teď nějak spokojená. Až tak, že uvažuju i o druhé brigádě, ale to už mi asi úplně přeskočilo. :-D A samozřejmě do toho ještě chodím venčit Huntera. A snažím se co nejvíc starat o mého malého medvídka Maxíčka, který teď ke konci měsíce bude mít první narozeniny. :-)))))

Mimochodem - pusťte si tu písničku z úvodu, pokud jste to ještě neudělali, je úžasná. A taky úžasně chytlavá. :-D

Mějte se krásně!

2 komentáře:

  1. Radši "ztracený" 1 rok než být zbytek života nešťastné z toho, co děláš. Určitě je to dobrý krok! :)

    OdpovědětVymazat